Zplozenec (část 7)
13.
Skrack se náhle zastavil, jeho vnitřnosti byly
zkroucené nedobrovolným znepokojivým strachem. Okamžitě, jako všichni co vidí
temnou postavu, začal přezkoumávat své chování a pobírat důvody, zda je tu pro
něj.
Skaven s temnou kožešinou měl cejch s dýkou klanu Eshin vypálenou do srsti na
rameni. Jeho tělo bylo silné a atletické s temnou, otrhanou kápí skrývající
většinu rysů.
Dvě čepele vypadající jako velké mačety ležely zkříženy přes jeho záda v
pochvách z podivné tlusté kůže. Zkřížené řemeny přes hruď nesly trojúhelníkové
vrhací hvězdice z temného kovu, jejichž hrany byly ostré jako žiletky a potřené
jedem.
U opasku spočívalo několik malých lahviček, některé ovinuté černým provazem,
nůž a tlustá dutá trubka vedle váčku.
Vrah jemně nesl širokou klec zhruba dvě stopy širokou. Nádoba byla nízká a
podsaditá a byla pokrytá silným černým plátnem. Pohyb uvnitř byl zjevný a
Skrack věděl, že to mohl být krysí král. Pokud ano, Maulokk by byl nevšedně
informován a tajnost by se stala prakticky nemožná.
Kouzlič se odhodlal provést svou spikleneckou úlohu s větší obezřetností, aby
slídivé oči ve stínech nepřivodily jeho vlastní pád.
Přítomnost vraha klanu Eshin naznačila, že skavení duše by byla rychle
předčasně poslána přidat se k Rohaté kryse.
Skrack se rozhodl následovat v diskrétní vzdálenosti, ačkoliv věděl, kam vrah
míří.
Když opravdový zabijácký specialista vkročil do Maulokkovy jeskyně a bylo mu
dovoleno vstoupit velitelem nové běsnivčí elity, Skrack se otočil a rychle
zamířil k vojevůdci.
Skrack již zběžně prozkoumal sílu věrnosti běsnivců a ta jim nebyla hanbou.
Jeho informátoři, spojenci a kontakty byly neschopní zjistit, odkud se vynořili.
Byli lepší než ostatní z jejich kasty a to, spolu s jejich věrností a zvláštním
vybavením a výcvikem zajišťovalo skvěle vycvičené elitní síly. Navzdory
širokému zkoumání všech hlavních běsnivčích chovů nemohl najít stopu jejich
původu.
Maulokk rychle vybudoval kolem sebe neproniknutelnou schránku, a pokud si s ním
Skrack rychle neporadí, nebude schopen si s ním poradit vůbec.
Polehávající ve svém hnízdě ze slámy a hadrů se vojevůdce Kritish začal
nepřítomně čistit, když hluboce přemýšlel o svých problémech. Jeho oblíbená
samice mu ležela u nohou přidávajíc dojem pohodlí v době napětí. Ikitikika
pilně hryzala do lněných přikrývek a trhala je na pruhy k podložení kruhového
hnízda.
Skavení vojevůdce byl bojovník. Řešil své problémy bojovým uměním, které mu
zajistilo jeho postavení. Nyní byl neschopen čelit největší hrozbě, a to ho
dráždilo.
Kouzliči klanu Skryre byli mistři hrozné magie, ale fyzicky se nemohli rovnat
zkušenému válečníkovi. Kritish to věděl ze zkušenosti, jelikož proti nim
bojoval, když neshody o vedení jeho hordy vedly k boji.
Věděl, že jejich pohotovým skolením zabraňujícím shromáždit jejich magii
odvážný skaven obyčejně může jednoho zdolat v boji nablízko. Ale Maulokk se
pohyboval rychlostí a vlohami daleko většími, než byly jeho vlastní.
Když poprvé bojoval s kouzličem, výsledek mohl být připsán jednomu dobře
provedenému triku. Ale když byl Maulokk napaden šedým věštcem, bylo jasné, že
je velmi zdaný jemnostech a technikách zápasu.
Nejvíc k zlosti bylo, že nemohl zjistit, odkud může přijít útok na jeho život
nebo postavení. Kritish se cítil ohrožen ze všech stran a umístil skupinu svých
nejvěrnějších běsnivců u vstupu do své jeskyně, ale navzdory této ochraně se
stále cítil nejistý.
Krátký pohled ve stínech upoutal Kritishovo oko a on neslyšel zachřestění
brnění či jistý původ prozrazující běsnivce.
Jeho ruka šáhla po blízkém meči a vytrhla jej z pochvy, zatímco samice se
skrčila a skryla za hnízdo vykukujíc přes okraj.
"Kdo je to?", zasyčel a čichal po pachu. "Mluv nebo zemřeš".
"To jsem jen já, vojevůdče", zavrněl jemný hlas.
Strakatá postava kouzliče klanu Skryre, Skracka, se vynořila do výhledu a jeho
vrásnivcové oko vyzařovalo temnotu hlubší než stín, z nějž vystoupil.
Kritish se nepohnul. Neměl brnění, seděl a kouzlič měl výhodu prostoru. Jeho
jedinou možností bylo získat čas.
"Myslel jsem, že… Jak jste se dostal skrz stráže?", zvolal, náhle
uvažující, jak jej zklamala ochrana. Jsou mrtví? Nemá oni možnost zavolat o
pomoc?
"Zastrašování dělá zázraky na vojácích, jejichž vůdce je poněkud…
slabý", odvětil Skrack.
"Co tím myslíte? Mí…".
"Jsem tu, abych vás varoval", přerušil jej kouzlič.
"Před čím?".
Pohledem na skrývající se samici a pak na vojevůdce dal Skrack najevo, aby jí
Kritish poslal pryč. Okamžitě odpelášila pryč, když se kouzličovi vyhnula
širokým obloukem s ocasem sklopeným hrůzou. Když byla pryč, kouzlič pokračoval.
"Maulokkem", děl a odmlčel se, aby upoutal vojevůdce a vyzkoušel jeho
trpělivost.
"Ano?".
"Připravuje vpád. Po té vás zabije a získá všechno uznání".
"Co? Odkud vpád začne?".
"Z východu nebo západu. Zjistil jsem pravé cíle mezi jeho kamufláží s
rozšiřováním chodeb. Jeden je pravý, druhý je léčka a zabere mi čas rozeznat
jeden od druhého", prozradil Skrack klidně a mávl při tom rukou, jakoby
považoval záležitost za málo důležitou.
"Jak mám vědět, že o mém zabití mluvíte pravdu?", vyptával se
vojevůdce nedůvěřivým šišláním.
"Vrah klanu Eshin již vstoupil do Maulokkovy jeskyně. Na pozvání.
Pochybuji, že se přišel jen promluvit".
"U Rohaté krysy, to…", zavrčel vojevůdce. Strach jej sevřel, když si
uvědomil, že jeho život se nyní může počítat na pouhé hodiny.
"Jsi stejně dobrý jako mrtvý, vojevůdče Kritishi", dodal Skrack a
dále popuzoval vojevůdce.
"Měl bych ho zabít dřív", zasyčel skavení vůdce třesoucí se vztekem a
hrůzou.
Nebylo nic, co by mohl udělat proti svému zavraždění. Klan Eshin byl v
zakázkách dokonalý. Vše, co mohl udělat, bylo vzít Maulokka k Rohaté kryse s
sebou.
"Neuspějete", prohlásil Skrack zřetelně.
Když si vybavil kouzličovo bojové umění, věděl Kritish, že to byla pravda. I
kdyby dokázal proniknout Maulokkovými strážemi, nebyl by schopen překonat
kouzličovo čarování nebo dokonce jeho bojovou sílu.
Situace byla odporně frustrující. Měl zemřít a jeho vrah seděl ve své jeskyni
zcela bezpečný před Kritishovým posledním možným činem pomsty.
"Tak co mám dělat? Sedět a čekat na smrt jako nějaký otrok pod stínem
obětní dýky šedého věštce?".
Skrack se přiblížil a blahoskloně pomlaskával.
"Co zaplatit sám klanu Eshin?".
"Co přesně dělat? Stejně mě…".
"Zaplatíte jim kontrakt na zavraždění Maulokka, pokud náhle zemřete. Má v
klanu zvědy, aby jej chránili. Bude vědět o vaší ochraně a zruší své
intriky".
"A proč mi pomáháte?", zeptal se Kritish s podezřením vystřídavším
jeho bezmocný děs. Kouzliči a válečníci si navzájem nepomáhali bez dobrého
důvodu.
"Mám své důvody. Jste důležitý pro mé věci a Maulokk není".
Vojevůdce zvážil své možnosti a zjistil, že mu jich mnoho nezbylo.
"Dobrá, souhlasím".
"Máte kupony na zaplacení kontraktu?", zeptal se Skrack.
"Jistě. Tajně jsem prodával otroky, zrní a…", začal, a pak se
odmlčel, aby neodhalil příliš mnoho v tomto chatrném zdání přátelství.
"Mohu si to dovolit", zjednodušil.
Skrack se pro sebe zasmál a opustil komnatu, zmizel zpět ve tmě a Kritish byl
opět sám.
Vojevůdce počkal a přemýšlel o rozhodnutí, nakolik mu to jeho intelekt
umožňoval. Odložil svou čepel a začal se spěšně oblékat. Pokud se to má Maulokk
dozvědět než vrah udeří, musí jednat výjimečně rychle.
14.
"U Kharnose, to je puch", zaklel Elldrigar a
zacpal si noc rukou, když se zapáchající výpary vyhrnuly z otevřené šachty.
Jakob a Hergar zvedli těžký kryt a odstrčili ho stranou, zatímco Dieter hlídal,
zda nejde stráž.
Šachta vedla do černoty a byl v ní zrezivělý žebřík. Příčky byly vsazené do
kamene a vypadaly bezpečně. Několik pevných trhnutí Hergara potvrdilo jejich
pevnost nade vší pochybnost.
Postupně začali sestupovat a Hergar šel poslední, aby vrátil víko s rachotem na
místo. Kovový třeskot desky dopadající zapadající na místo byl v úzké šachtě
ohlušující a ozvěna zněla celou minutu.
"Zapalte někdo pochodeň", zašeptal Jakob prolomiv ticho s úzkostí.
Skupina slepě stála v páchnoucí temnotě, poslouchala bublavý zvuk tekoucí
odpadní vody. Pocit žmolkovitého proudu byl zjistitelný i přes všechny jejich
vysoké vodotěsné boty a dokonce i Hergar se zarazil.
Blikající plamínek se objevil v Dieterově dlani, magické světlo umožnilo
ostatním vytáhnout křesadlo, než zhaslo. Po několika pokusech byl oheň zažehnut
v olejové lampě a smradlavý dým se rozjasnil.
"Proč jsme nezapálili lampu Dietrerovým ohněm?", zeptal se Elldrigar
vraceje křesadlo do váčku.
Jakob a Hergar se podívali jeden na druhého v mihotavém světle, a pak zpět na
elfa.
"Mlč, klacku", zasyčel Hergar a podrážděně se vydal pryč.
Elldrigar se pro sebe ušklíbl, zatímco ostatní následovali, a on zaujal místo
na konci. Jeho vybroušenější smysly byly ideální pro odhalení, kdyby se je něco
pokusilo přepadnout zezadu, zatímco Hegar si mohl poradit s čímkoliv, do čeho
by narazili.
Kruhová chodba měla deset stop v průměru a její nejnižší bod byl zaplněn po
kolena hlubokým odpadním potokem. Trpaslická stavba, ač zjevně zasažena lety,
stále vypadala pevná, ač byla pokryta tlustou vrstvou uschlé a vlhké špíny.
"Tedy", děl Hergar pokoušeje se přizpůsobit se silnému zápachu
nutícího jej k slzám. "Měli by jsme už něco zatraceně najít. Nesnesl bych
vrátit se s prázdnýma rukama po rochnění se po kolena ve sr…".
"Najdeme, Hergare, ale klid, jo?", huboval mu Jakob, meč v jedné ruce
a lampu ve druhé. Jakob jí držel vysoko nad zježenými vlasy trpaslíka, aby
zabíječ něco viděl.
Plahočíce se hustým blátem pokračovali v konverzaci, která byla přerušena
dosažením průlezu, vstupu umístěném v nenápadném vnitřku chodby.
"Takže, ke Grungniho chrámu?", dotázal se Jakob tiše, snaže se
nedělat hluk, aby snad nevaroval ty nahoře, že je někdo nepovolaný pod jejich
nohama. Nebo by to mohlo varovat ty, kdož mohou být před nimi.
"Jak jsem řekl, je tam hodně nových lamželezů trávících strašně času v
kněžských místnostech".
"Ale proč? A komu na tom záleží?", zeptal se Dieter.
"Skrz Faushlag vedou chodby, moučná hlavo. Tajný. Opravdu si myslíš, že
město na hoře, kde jsou trpaslíci, lid prospívající a žijící v podzemí, a
pomáhají stavět, nemá obrovskou síť chodeb pod ním", zasupěl Hergar.
"Musejí mít vstup v nejnižších oblastech chrámu. Je to skvělé místo.
Obývané jen trpaslíky. Náboženská půda, která je tu od doby, co bylo město
založeno", Elldrigar intuitivně hádal.
"Takže?".
"Takže, pokud trpaslíci vyslali zvláštní bojové síly dolů dovnitř hory,
zejména lamželeza, není to, aby se opalovali. Jsou tam na boj. Už se to
stalo?", zeptal se Jakob Hergara.
"Velmi zřídka, už desetiletí ne".
"Museli objevit skavení přítomnost v chodbách", přikývl Dieter.
"Možná, možná…".
"Podívejte, támhle", děl Elldrigar náhle přerušivší Jakoba. Přestože
byl vzadu, jeho smysly pronikly šerem a všimly si něčeho vpředu.
Skupina se okamžitě podívala, kam ukazoval elf, zvedla své lampy, aby lépe
osvětlila scénu, zatímco si všichni připravovali své zbraně.
Dále v chodbě ve velké odvodní trubce seděla obrovská krysa. Veliká jako pes
seděla na bobku a oči se jí leskly ve světle lampy.
Hlodavec se nepohnul ani nezareagoval, pouze je sledoval, zatímco trhl vousy a
energicky čichal.
"Co to dělá?", podivil se Dieter hlasitě.
"Sleduje nás", sdělil Elldrigar znepokojeně, tvor se protivil všem
pravidlům zvířecích instinktů.
"Mám z toho opravdu špatný pocit", děl Jakob nervózně.
"Možná to hobití jídlo", dumal Dieter chabě.
"Ale, sakra, je to jen krysa", odplivl si Hergar a vyrazil pár kroků
kupředu s řevem a máváním kladiva.
Černá krysa se nepohnula. Trpaslík se zmateně zastavil, jeho původní křik zněl
stále ozvěnou a opakoval se znovu a znovu. Rozhlédl se po ostatních, pak zpět
na krysu, když viděl na tvářích svých druhů, že co viděl, či spíše neviděl,
byla pravda.
"Skruuund", zařval a vyrazil kupředu k apatickému hlodavci divoce
mávaje pažemi a kladivem.
"Hergare, počkej", varoval ho Jakob. Náhle starost vzrostla, když
trpaslík opustil jejich okolí, pocit extrémního nebezpečí mu přeběhl po zádech.
Krysa se otočila a prchla do temnoty s ocasem mizejícím v rouře. Zvuk
cupitajících tlapek byl čím dál tišší až zmizel.
Trpaslík se obrátil a brodil se zpět s vítězným a uspokojeným úsměvem. Hodil si
kladivo na rameno a položil si ruce na rukojeť.
"Bez problémů", řekl pyšně.
Ostatní si nebyli tak jistí.
15.
Klanoví krysáci hloubili jako šílenci a ti pod velením šedého věštce pracovali ještě pilněji.
Hloubení rychle postupovalo a spělo k závěru, a zanedlouho bude moci zahájit svůj plán.
Chladně přehlížel dřinu, sledoval krysáky cupitat a zvyšovat v jeho přítomnosti své úsilí. Ukradené jídlo šedého věštce Skarbitika bylo jejich stravou, která byla dobrá, neboť je chtěl dobře krmit, když byli slabí vyhlazeni.
Právě před určeným časem snížil potravu a nechal černý hlad propuknout, což dalo jeho silám zvýšenou, zuřivou sílu.
Neforemný tvar se vynořil ze stínů, mihotání pohybu, které bylo téměř nepostřehnutelné. Maulokk věděl, že to je jeden z vrahů.
Začarovaný plášť stínů nošený agenty klanu Eshin je dělal tiché a téměř neviditelné. Byl to jeden z mála magických artefaktů, které klan Skryre nedokázal napodobit a vyrobit. Jeho tajemství bylo dobře střeženo a všechny pokusy rozpitvat uloupený plášť a zjistit, jak funguje, byly marné.
Běsnivci se ochranitelsky semkli, když stín promluvil vyrovnanými a bezvýraznými slovy.
"Ve stokách je skupina. Hledá. Člověk, klerik, elf a vousatý zabíječ. Sledovali sem nájezdníky".
Maulokk chvíli rozvažoval situaci a vymýšlel čerstvé intriky.
"Napadněte je. Pošlete kanálové běžce, ale chci jazyka a nikdo nesmí vědět, kdo je za to zodpovědný".
"Jak si přejete", zasyčel stín a zmizel zpět v temnotě.
Maulokk vyhnal téma ze své mysli, uschoval je pro pozdější přemýšlení opouštěje pracovní oblasti a vyhledávaje kouzliče Skracka. Minul jeskyně klanových krysáků cestou do dílny, kde chtěl zjistit, jaký účinek mají jeho plány.
Vzduch byl akustickým vírem nadzvukového pištění nových vrhů. Skavení matky již nežraly své mladé díky přeplnění a to uspíšilo zvyšující se porodnost.
Přestože pronikavé kňourání tahalo Maulokka za uši, pro nemluvňata bylo nezbytné, aby je rodič nalezl po sluchu. Na vidění byla přílišná tma, byl přílišný hluk na volání či křik na nižších frekvencích a pach špíny maskoval čichové rozpoznání.
Opouštěje jeskyně kráčel Maulokk do dílny, kde byl jednooký skaven s Kerick'kem a Skrabicem a s vervou pracovali na raketách. Byli tak soustředěni, že si zprvu nevšimli jeho příchodu.
"Jak jde výzkum?", dotázal se, aby oznámil svou přítomnost.
Kouzličové se s trhnutím rozhlédli a rychle se uvolnili, když zjistili, kdo je oslovil. Napětí a zvěsti způsobené nepřátelskými třenicemi ve vyšších stupních mocné elity middenheimských skavenů způsobily mnoho paranoii a strachu. Zdálo se, že i jeho pomocníci nebyli vyjímkou z neklidné nervozity rozšířené všude.
"Tedy", začal Skrack. "Raketa uvolňuje silný impuls čiré magie, který se ukazuje být velmi ničivý, pokud ne smrtelný pro čaroděje. Myslím, že čím schopnější uživatel magie, tím odolnější bude proti jejím účinkům méně pravděpodobně utrpí vážnou škodu".
"A u nás?".
"Naše odolnost čiré magii v nejsilnější podobě vrásnivce by nás měla vesměs ochránit".
"Skvělé", zajásal Maulokk. "Teď další věc, kterou chci, abys udělal", dodal a ukázal na Skracka.
"Jdi k lidskému kultu, který je nám věrný. Znáš chodbu k dosažení kontaktu?".
"Znám", odvětil. Všichni kouzliči byli rozsáhle informováni o lidském kultu a jeho kontaktech, stejně jako velké složitosti Fauschlagských chodeb, jak trpaslických, tak těch otevřených skaveny.
"Běž hned a řekni jim, že děti Rohaté krysy povstanou na východě město poslední karnevalové noci. Ať zajistí, že všichni jejich členové budou připraveni přijmout mé příkazy. Potom se vrať a pokračuj v práci zde".
"Vyřídím to okamžitě, pane", potvrdil Skrack věrně. Po krátké úkloně sebral své věci a odkvačil.
Maulokk počkal, dokud nebyl kouzlič pryč, než zamířil zpět do své jeskyně, neboť měl hodně práce na svém vynálezu protivně málo času.