Zplozenec (část 6)
11.
Maulokk strávil další dny odhadem skutečnosti o
skavením postavení v Middenheimu. Zkoumal stav, zvyky a zásoby, zjišťoval
vojenskou sílu a kvalitu výzbroje.
Jeho plány byly prováděny a všichni zdatní klanoví krysáci byli odveleni na
hloubící práce. Nájezdnické skupiny, které se vrátily z divočiny, nebyly
ušetřeny pracovní zátěže a byly okamžitě převeleny na horečnou dřinu.
Jak doufal, rostoucí množství skavenů a jejich zvyšující se hlad nestačil plně
na ukradené zásoby od obyvatel města.
Slabí, zranění a staří pomalu začínali mizet, jak černý hlad podnítil všeobecný
kanibalismus. Ten ponechal prospívat jen silné a rychlé.
Vnitřní čistka ve skaveních řadách byla zvýrazněna nárůstem místa. Před jeho
příchodem se klan cpal v relativně malé oblasti, což činilo rozepře vzácné. S více
místem prchlivost rostla. Územní spory a hašteření o samice nutilo populaci
neustále se zocelovat proti výzvě. Taková agresivita dále sloužila k vyřazení
slabých s posílila zbylé.
Jediné opravdové překážky proti Maulokkovým úmyslům byly ty, které dokázali
vztyčit jeho nepřátelé. Vyhýbání se léčkám znamenalo rozeznat konkrétní
nepřátele a jak mohou být poraženi. K vyvození, kdo byl podvratný živel,
jednotlivě povolal každého šedého věštce.
Již znal Tikricův postoj na věc, takže diskuse byla zbytečná a nebezpečná.
Místo toho se rozhodl vyslat posla a dát šedému věštci rozkaz. Tikric dostal
dohled a zodpovědnost nad východním hloubením.
Dalšího povolal Bilquika, skavena, který jím tak zjevně pohrdal. Tak zjevná
nenávist z něj činila nepravděpodobného zrádce, pokud taková úvaha nebyla
zamýšlena k podlomení jeho nedůvěry.
"Zavolal jste mě, vůdče?", mrzutě pronesl šedý věštec po svém
příchodu.
Bilquik si prohlédl dva strážné stojící kousek za ním, jejich oči sledovaly
každý pohyb a nádech šedého věštce.
"Ano. Chtěl jsem, abyste si vzal dohled a odpovědnost za práci v západních
chodbách", děl Maulokk.
"Nějaký konkrétní důvod?", zeptal se hořce.
"Zajistit pečlivost a rychlost", přišla Maulokkova vážná odpověď
naznačující, že může jít o důležitý úkol.
'To jej donutí spekulovat o mých pohnutkách', pomyslel si Maulokk. 'Musí se
domnívat, že mám plány s touto oblastí, které nemohu odhalit tím, že bych
jmenoval sebe osobně. Pokud zamýšlí zradu, mohu očekávat 'nehody' na západě'.
"Kdy mám začít?", líně se otázal Bilquik skrývaje náhlý příval
myšlenek, jak uvažoval nad směrem jednání.
"Okamžitě".
Šedý věštec přikývl a odešel, stráž jej následovala očekávat příchod dalšího
návštěvníka. Maulokk dal Skarbitikovi jiný úkol, ale kvůli stejným detektivním
důvodům.
"Chci, abyste si vybral skupinu klanových krysáků jako doprovod a zamířil
do okolní oblasti. Potřebuji nenápadné nájezdy. Jídlo je vaší prioritou.
Nenechte stopy nebo svědky".
Jídlo by mělo být použito jako doplněk k vykradeným obchodům, aby to vypadalo,
že zloději byli zničeni. To také zmírní podezření lidí a vousáčů, že se něco
děje pod jejich nohama. Stěhování útoků do lesů úspěšně odvede pozornost lidí,
ale vousáči nebudou tak lehkomyslní a zůstanou usídleni v obchodech. Udržení
trpaslických tunelových bojovníků pod zemí odstraní další hrozbu Maulokkovým
plánům.
Také, pokud skavení zbojníci budou opakovaně viděni nebo budou jejich výsledky
chabé, pak bude Skarbitik odhalen a jeho selhání využito k ospravedlnění
trestu. Pokud budou odhaleni, pak to bude také pomoc jeho situaci, protože
lidské vojsko bude posláno hlídkovat k prošetření či zničení zlodějů a dále tím
oslabí město.
Věštec potvrdil kývnutím a zmizel. Po jeho odchodu Maulokk nařídil svým
strážcům, aby nebyl vyrušován z žádného důvodu.
Odtáhl stranou velkou truhlu skrývající vstup do přilehlé jeskyně, vplazil se
tam Maulokk a začal vybalovat. Otevřel své poznámky a začal prozkoumávat nápady
a teorie, konstrukční detaily a plány, které udělal pro možná kouzla a
přístroje.
Pokud by dokázal připravit včas novou zbraň a úspěšně ji využít v boji, pak by
to výrazně podpořilo jeho postavení. Nechal své důstojníky plně prozkoumat a
připravit rakety, zatímco pracoval na dalším svém vynálezu, u nějž by uznání
patřilo jen jemu.
Prohlížel stránky, kde bylo mnoho možností. Vrásnivcový tank byl první, co ho
zaujalo. Postaven na říšské verzi by využíval dva krysí ogry uvnitř kovové
schránky jako pohon. Bylo to mnohem spolehlivější než hrubý parní pohon jejich
nepřátel a byl přidán další bonus v bojové síle, pokud by tank byl poškozen a
nemohl se pohybovat. Útok do nepřátelských řad by byl doprovázen pliváním
vrásohně, což by mělo být ničivé, a po naražení do přeživších by mohli být
krysí ogři vypuštěni v samém srdci nepřátelské armády. I pokud by tank vybuchl,
škoda by byla téměř jistě omezena především na nepřítele.
Další pojetí podněcující jeho představivost přišlo, když viděl v činnosti
gobliní fanatiky. Mohutná klec nebo kovová koule s ostny s malýmí dírami pro
dýchání a vidění se zuřivým krysím ogrem uvnitř. Obluda by běžela a valila
kouli přes vše v cestě. Jako fanatik by příliš neovládala směr a mohla by se
dostat i zpět do vlastních řad. V kouli by mohl být umístěn genrátor vrásblesků
a působit další škody, vnější povrch by plál smrtícím nábojem, čímž by byl
chráněn ogr uvnitř. Výhoda koule by byla ta, že pokud by byla zničena, zuřivý
obyvatel by byl znovu volný v srdci nepřátele.
Avšak tank i koule by měly svou účinost značně sníženou v úzkých ulicích města,
zejména tak natěsňaném jako Middenheim, takže se rozhodl schovat je pro větší
bitevní pole.
Byly tu plány na vrásnivcové bomby k vrhání rukou. Miny k položení skrytě v
noci díky mazaným pracovníkům klanu Eshin připravené pro nepřítele
pochodujícího na ně za denního světla. Obě mohou být naloženy morovými
střepinami. Jakákoli prudká nákaza klanu Pestilens či pouhé kusy kostí
nemocných mohou přidat hrůzu, kterou způsobí na kůži i morálce.
Měl velkou verzi jezzailu přivázanou na zádech lobotomizovaného krysího ogra.
Dělo nesené šesti krysáky se základnou s trny k zabodnutí do země a
minimalizování zpětného nárazu. Vojsko a posádka mohou nést moždíř na odpadky.
V případě potřeby by jej položili na zem a vypálili z něj chránění válečníky.
Vrásnivcové dělové koule by byly ničivé, ale také drahé. Užívání střeliva
naplněného morovými střepinami kolem vrásnivcové výbušniny by snížilo množství
potřebného svatého kamene a snížilo cenu. Trochu čarodějnictví by dosáhlo, aby
smrtící vzduch vybuchl tam, kde by vojáci nebyli ochráněni těmi v blízkosti
výbuchu. Tak by byla větší oblast okamžitě zasažena a nakažena.
Ale všechno tohle by trvalo příliš dlouho a bylo by příliš drahé připravit to
včas. To ponechalo Maulokkovi jeden vynález, který by se mohl ukázat velmi
účinný proti dobře obrněným silám Middenheimu.
Se zvýšením věčné záře své vráslampy se s pečlivým nadšením pustil do práce.
12.
Obvyklé vnitřní třenice neúprosně sílily, ale potřeba ticha nedovolila roznítit nedůtklivost. Brzo bylo jasné, že nepřítel se pohybuje přímo ke Středním horám. I z takové vzdálenosti bylo město Middenheim jasně patrno, ač převážně díky temnému dýmu rozprostírajícím se nad ním.
Blízko velkého svatého města Bílého vlka začal být les stále více neblahý. Vzrostl podivný pocit, že jsou sledováni. Něco odporného číhalo neviděno v hustém, temném listoví. Ohlodané kosti a lebky byly rozházené po zemi otevřené při hledání morku a mozku.
Fauschlag, či skála prvního úderu, byla zodpovědná za udržování města v mracích. Legenda pravila, že samotný Ulrik ji zasáhl, odsekl vrcholek a ponechal plochý povrch pro vybudování svého svatého sídliště. Pokud to byla pravda, pak nešlo pochybovat o moci boha vlků a zimy.
Cesta vedla ke skalnatému útesu, ale rychle se ztrácela na kameni kolem tyčící se hory, kde byla půda řídká a rostlinstvo nečetné. Během krátkého hledání byla nalezena křivá prasklina mezi zvětralými puklinami, balvany a výčnělky na úpatí.
Trhlina se ukázala dost široká na vstup, takže Elldrigar a Jakob přešplhali přes hrubý terén, aby se k ní dostali, zatímco Dieter a Hergar je sledovali.
"Určitě vešli tudy. Podívej", prohlásil elf a utrhl kusy plátna od ostré skály.
V okolí byli další takové kusy, materiál urvaný z naplněných zavazadel skavenů, jak je tlačili dovnitř.
"Vstoupíme?", uvažoval Jakob.
"Ne, pokud chceš žít", zavolal Hergar chraplavě.
"Myslel jsem, že se chceš setkat se smrtí", podivil se Dieter, mluvě částečně zvídavě, částečně posměšně.
"V těžkém boji na hromadě nepřátel s jejich krví promáčející mou kůži a jejich křikem znějícím mi v uších, ne přepaden a chycen nějakými padlými tvory v tom zatraceném bludišti".
"Takže co uděláme?", zeptal se Dieter zjevně soustředěn na město svého boha.
"Můžeme udělat jen jedno. Vstoupit do města a zkusit najít nějaké důkazy k podpoření našeho příběhu", děl Jakob.
"Myslíš, že skaveni něco chystají?", otázal se klerik z úzkostí, neboť Middenheim byl nedobytný zvenčí, ale zevnitř to mohlo být jiné.
"Nevím, ale…", začal Jakob, ale Elldrigar jej přerušil.
"Rozhodně chystají. Hodně stop vede to této oblasti. Vstoupilo nejméně sedmdesát těžce naložených skavenů. Nikdo nevyšel".
"Jsi si jistý?", zeptal se Jakob.
Elf se zamračil při hanobení svých schopností.
"Promiň", dodal Jakob.
"Nemáme peníze", děl Hergar a jeho ruka ukazovala malou zásobu. Několik mincí, které našli na Landwirtově farmě, téměř zdvojnásobilo částku, kterou měl předtím.
"Karneval začne během několika málo týdnů. Budeme tu mít spoustu práce", přišlo Dieterovo řešení.
"Práce?", nesouhlasně vyprskl Hergar. "Jako nějak ubohý otrok? Ne já. Ne v tomhle nebo kterémkoliv jiném životě".
"Jako alternativu vždycky můžeš podstoupit minotauří zápasy, Hergare", navrhl Dieter.
Zabíječovy rysy se rozjasnily a usadil se na nich široký úsměv, jak si představil, že čelí takové mocné obludě v souboji.
"Jaký karneval?", divil se Jakob. Viděl tu význam. Kdy jindy bylo město nejslabší a nejbohatší než v době významné slavnosti?
"Den před karnevalem je Mittherbstis, tehdy bylo prolomeno obležení Middenheimu 1820. To předchází týdnu hodování a oslav".
Jakob si vzpomněl na rozhovory o ročních událostech, ale více než na podzimní datum. Když byl ještě v říšské armádě, vzpomínal si na oddíl nordlanďanů, kteří jej pozvali na oslavu během dovolené. On by nejraději odjel s nimi, když jeho vlastní dovolenka byla náhle přerušena.
Jakobův oddíl byl bez vysvětlení povolán do oblasti blízko Sporna. Důstojníci z dobrých důvodů skryli pravdu o misi před řadovými vojáky. Mrtví byli povoláni z hrobů. Následující bitva, která přivodila Jakobovi noční můry, skončila smrtí mnoha jeho přátel a další zešíleli.
Navzdory vítězství a vděčnosti hobitů za záchranu to byl další případ lsti, který ho donutil opustit říšskou službu a hledat soukromé zaměstnání. Pokud mělo dojít k boji, chtěl vést vlastní bitvy a nenechat se nějakým byrokratem z Altdorfu poslat na jistou smrt proti nemrtvým nebo chaosu nebo jiným nadpřirozeným silám.
Pokud by se úřady rozhodly skrýt existenci nemrtvých jako skavenů, nyní viděl, jak snadno to jde. Jakob se nemohl donutit mluvit o věcech, které toho dne viděl, a pokud by mu byla nařízena mlčenlivost, snadno by byl ochoten odnést si rozkaz do hrobu.
"Jsi v pořádku, Jakobe?", zeptal se Elldrigar a vyrušil ho z myšlenek.
"Jo".
"Vypadáš trochu pobledle. Potřebuješ odpočinek, než půjdeme dál?", pokračoval elf.
"Jsem v pohodě", odvětil Jakob a zahnal děsivé vize o belhajícím se shnilém mase z hlavy.
"Výtah bude nejlepší způsob vstupu. Tudy", děl Dieter a ukázal směr.
"Výtah?", zneklidněně opakoval Hergar a podíval se na strmý, pětset stop vysoký svah se zřetelnými obavami.
Skupina kráčela k obrovskému viaduktu táhnoucím se nad lesní klenbou na plošinu Fauschlag. Mohutná stavba se tyčila nad nimi šedesát stop široká a její velké podpůrné sloupy lehce vibrovaly od skřípějících kol, kopyt a nohou na povrchu stovky stop nahoře.
Mezi oblouky pokračovali k úpatí Fauschlagu.
Z hustého lesa se vynořili na širokou cestu vedoucí od úpatí viaduktu do oblasti, kde se zastavovali chodci. Několik ozbrojených strážců sledovalo situaci a občas udeřilo někoho, kdo byl netrpělivý či sprostý.
Dva technici přivazovaly pasažéry k dřevěným lištám na řetězech, které je nesly nahoru.
Beze slova se skupina zařadila a čekala, odmítajíce nabídky podomních prodejců využívající fronty k prodeji talismanů pro štěstí, cetek a dalších smíšených triků a nesmyslů pošetilým či důvěřivým.
Bylo zjevné, že stráže mají procenta ze zisku, protože nikdy neobtěžovali dotírající obchodníky.
Pár sedaček pomalu ukusoval z fronty, až přišla řada na dobrodruhy. Jemně zvednuti byli silně zmítáni větrem vanoucímu mocně kolem Fauschlagu.
Hergar a Jakob byli zvednuti první. Hergar seděl během výstupu jako socha a byl o několik odstínů bledší, když dorazili na vrchol. Jeho kotníky byly bílé od svírání provazů a krůpěje potu mu stékaly po čele.
Naopak Jakob shledal zkušenost velmi osvěžující, když okusil chuť letu bez nespolehlivého efektu čarodějnictví.
Když dorazili na vysokou výtahovou stanici, narazili na pištivého služebníka, který si je chladně změřil a vybral poplatek za jízdu, šilink od každého.
Městská stráž se přiblížila a mrzutě ohodnotila vzhled dvojice. Skoupě vypadající seržant vystoupil a pohladil si hustý knír.
"Dobře, dobře, dobře, co to tu máme? Šupáky hledající problémy?".
Na plošině se objevil Elldrigar. Sklouzl z křesla a postavil se za ně přemýšleje, o co přišel.
"A elfík. To jsou civilizovaní chlapci a to znamená žádný plechy, nic většího než krátký meč. Takže…".
Přehlédl trojici a prohlížel si hojné brnění a zbraně.
"Takže všechno co máte, odevzdejte. Hned".
Nejbližší strážce sáhl po Hergarově kladivu. Trpaslík s ním rychle trhl od sevření a plácl dlaní přes mužovu tvář. Strčením ho poslal rozplácnout o zeď.
Muž se podíval na svého nadřízeného se zděšenou zuřivostí hledaje podporu, když jeho ruka sahala po meči.
Hergar s vrčením ustoupil a jeho svaly se vlnily, jak svíral svou zbraň. Výtah v něm vyvolal strach a s pohmožděnou pýchou byl nyní dychtiv ukázat odvahu.
Pomalé zaskřípění dvaceti mečů vytahovaných z pochvy naplnilo oblast. Ostatní občané ustoupili v tušení velkých potíží.
"Polož to, zakrslíku, nebo poletíš rychle zpátky", zasyčel seržant.
Několik ostatních se zachechtalo cítíce se bezpečně díky jejich značně většímu počtu. Zjevně si neuvědomili, že jejich výhoda je činí pro Hergara mnohem přitažlivější a dělá jej mnohonásobně silnějšího a agresivnějšího.
Jakob se snažil vše urovnat, než vypukne boj mezi dvěma skupinami.
"Heleďte, nechceme potíže. Pokud nemůžeme nosit zbraně, necháme je v naší hospodě".
"Slovo zakrslíka, ušatého cikána a nějakého flákače. Velmi pevné slovo", dodal sarkasticky.
"Pojďte, chcete bojovat? Dostane se na všecky", zašeptal Hergar a jeho hlas byl hlubokým vrčením, jak ho zaplavoval adrenalin a on se chvěl v očekávání boje.
"Mohu potvrdit bezúhonost a důvěryhodnost těchto mužů", prohlásil nahlas Dieter vystoupivší z přijedšího výtahu.
Sežant se zlostně obrátil a spatřil klerika. Ukrikův kult byl ve městě silný a jeho duchovenstvo bylo váženo a mělo bezvýhradnou důvěru. Seržant to věděl a byl nucen zdráhavě vyhovět.
"Dobře", uznal zklamaně. "Ale jsou pod vašim dohledem. Jakákoliv sranda jde na vaší hlavu".
"Samozřejmě. Můžeme nyní pokračovat v naší práci, seržante?".
"Jo. Předpokládám", zavrčel. "Pojďte, hoši".
Dieter se jemně uklonil a vydal se na cestu. Hergar se pomalu protáhl strážemi, které stále vypadaly agresivně. Šeptaný výsměch se nedočkal plné odpovědi a Hergar pouze cestou do jednoho nebo dvou strčil.
Ti hleděli na seržanta pro povolení k útoku, ale ten potřásl hlavou neochoten rozčílit politicky mocné duchovní.
Pro Hergara bylo snadné nechat příhodu za sebou. Považoval skaveny za daleko důležitějšího nepřítele než tlupu bezvýznamných říšských zlodějů. Ale složil si soukromý slib, že pokud se naskytne příležitost, zmlátí seržanta na krvavou kaši.
Skupina vyšla z výtahové stanice na přelidněné ulice Middenheimu. Ostatní poutníci z výtahu již zamířili pryč, aby se vzdálili od nesnáze působících příchozích.
Nahuštěné budovy města byly všechny z tvrdého dřeva Drakwaldu a šedého zdiva ze Středních hor. Panoráma se neroztahovalo jako u jiných měst, které viděli, místo toho to vypadalo, jako by jej tvořil agorafobik a jeho návrh byl pro tvůrce hlavním záměrem. Omezení šíře ulic ústilo v soustředění chodců a vozů a velmi dusila ulice. Po dlouhém ústraní v lese celá skupina pocítila chvilkový pocit klaustrofobie.
Před nimi byl ostrý železný plot obklopující hřbitov. Ani mrtví neměli vyjímku z nacpaných podmínek, které město poskytovalo zaživa, a cesta mezi hrobkami byla titěrná. Bylo jen málo obyvatel, kteří nebyli pohřbeni v rodinných hrobkách či nakupeni hluboko v hrobech.
Zavalitá budova z černého kamene stojící ve středu mohl být jedině Moorův chrám, kde žili kněží vedoucí pohřební obřady a modlili se ke svému temnému božstvu smrti a snů.
"Dobrá trpaslická práce", prohlásil Hergar s rasovou hrdostí, když se rozhlédl po okolních budovách a poznal příkladnou práci svých předků.
"Takže kde zůstaneme?", zeptal se Jakob nalézaje málo zájmu po věci dědictví.
Klerik hltal pohledy a vůně. Vypadal u vytržení, že je tu, stojící na samotné skále svého milovaného boha. Jakob přemýšlel, zda tu předtím byl nebo byl tak okouzlen tímto poutním místem, až jej tak značně líčil v naději, že sem jednou dorazí. Radoval se z jeho nádhery zdáli, zatímco snil, že je v ní?
"To je Norgarten", podotkl a ukázal přesvědčivě na bohatou budovu nalevo. "Pochybuji, že by vám tam finance vydržely dlouho".
"Nemyslíš nám?", dotázal se Jakob.
"Mohu zůstat v chrámu svého pána. Je tam hostinec v Uliční čtvrti. Myslím, že se jmenuje Kovadlina a je veden trpaslíkem, který se zavázal zabíjením trollů. Možná bys dal přednost jemu, Hergare".
Trpaslík naň pohlédl a váhal nad neobvyklou ohleduplností.
"Nějaký elfí podnik?", zeptal se Elldrigar.
"Elf vede restauraci nazývanou Vypasená husa a kabaret a bar Zpívající měsíc. Ale nevím o hostinci. Je skvělé hobití místo Kleinmoot, přímo přes Velký park".
"To zní vhodně", děl Jakob.
"Ale hobití kuchyně?", zanaříkal Elldrigar. "Je… nechutná".
"Příliš pro tvůj chabý elfí žaludek, klacku", zazubil se Hergar.
"Ne. Je prostě jiná, dávám přednost jemnosti. Vytříbenosti".
"Slabosti", vyhrkl Hergar.
"Delikátnosti", opravil ho elf.
"Podnik poslouží dobře", prohlásil Jakob hlasitě, aby zažehnal slibnou hádku. "S tím, co zamýšlíme, bude moudré usadit se na přátelském místě, kde je vzácné dotazování a nedůvěra".
"Dobrá", souhlasil bezvýrazně Elldrigar.
"Tak je rozhodnuto. Dietere, můžeš nás tam vzít?".
"Pojďte za mnou", děl klerik s přikývnutím.
Jak procházeli městem, bylo jasné, že se toto připravuje se zápalem na blížící se karneval. Obchody se nyní nadouvaly zbožím a nezměrný nadbytek zboží byl zjevný. Bylo tu mnoho komiků, žonglérů, hudebníků, magiků, šejdířů, tanečníků a všech druhů pouličních umělců. Někteří prováděli své obchody, ale získávali od davu jen málo mincí. Většina klientů si schovávala peníze na blížící se festival a nebyli ochotni se jich snadno zbavit.
Kolosální Ulrikův chrám se tyčil nad ulicemi a byl viditelný i zpoza hřbitova. Když přišli blíže, mohli rozeznat barokní stavbu, která elegantně slučovala rysy hradu a katedrály.
Mnoho barevných vlajek nesoucích Ulrikovy znaky vlálo v ostrém větru na řadách věží a vížek.
Jak se blížili, jakoby se chrám stále zvětšoval. Budova byla gigantická a byla stejně zastrašující jako působivá.
Křižování uliček, aby se vyhnuli největšímu davu, je zavedlo do velkého parku, který byl neskutečným místem klidné zeleně nad mraky.
Jezírko s temnou vodou se táhlo středem parku. Na jeho březích se nalézala draze vypadající restaurace, velké množství kůlen na lodě, nespočet stánků a malé budovy sloužící lidským potřebám.
Dále v parku se zvedal velký stadión, kde probíhala rušná opravárenská a zdobící činnost, aby se vše stihlo do slavnosti.
"Pokud chceš čelit minotaurovi nebo nějakým bestiákům, Hergare, bude to s tisíci fandícími diváky", děl Dieter a ukázal na arénu.
"Spíše s pískáním křupanů, až ho použijí jako párátko", poukázal Elldrigar s úšklebkem.
"Abych tě nepoužil na zahřátí", zamumlal Hergar.
Zabíječ se zastavil a toužebně si prohlížel stadión, obdivoval stavbu a snil o tom, co leží uvnitř.
"Dobré místo na smrt jako jakékoliv jiné", zamručel tiše a doufal nalézt smrt, po níž toužil, na stadiónu. Způsob, jak vzrušeně považoval místo za možnou lokaci, kde kruže zmasakruje obludy, ostatní poněkud zarazila, a dokonce Elldrigar cítil, že mu výsměch zhořkl na jazyku.
Dieter je vedl přes park do ulic na druhé straně. Tam nalezli bohémskou čtvrť, která byla převážně hobití, a rychlou chůzí se dostali k dvoupodlažnímu hostinci nazývanému Hladový hobit. U vstupu se Dieter obrátil na své společníky.
"Tak tady to je", oznámil. "Sejdeme se dnes večer, za soumraku. U morového sloupu, který jsme minuli?".
"Všichni přikývli, dobře si vzpomínajíce na ponurý památník.
"Vezmu Hergara ke Kovadlině, a pak zamířím do chrámu", dodal a skupina se rozdělila.
Jakob a Elldrigar zjistili, že jejich hobití podnájem nebyl drahý, jídlo bylo hojné a hobití vlastník veselý. Ellrigar shledal stravu těžko poživatelnou, ale poskytované množství, že v něm dokázal najít nějaké jídlo dle své chuti.
Po té, co odložili své zbraně a brnění, hledali cestu do lázní. Potěšeně smyli prach z cesty a pot z těl a nechali si vyčistit a zašít své zkrvavené šaty.
Po krátkém zdřímnutí se vydali k památníku a nalezli tam ostatní již přítomné. Všichni byli umytí a dobře najedení a jejich duch byl díky tomu o poznání přívětivější.
"Jak je u hobitů?", zeptal se Hergar a v jeho dechu bylo cítit silné pivo.
"Dobře. A u tebe?", opětoval Jakob, který se cítil po hostině stále nějak nateklý a přemýšlel, zda se po několika dnech ubytování ještě vejde do svého brnění.
Jakob byl také trochu nervózní. Nebyl rád bez povzbuzující váhy své oceli. Když pokrčil rameny, necítil na nich tíži kovu. Díky tomu se cítil, jako by se po návštěvě lázní zapomněl obléct.
"Skvělý. Vyměnili jsme si historky a poznal jsem několik dalších Middenheimských trpaslíků. Takže co tu teď budem dělat?".
"Měli bychom se porozhlédnout po stokách", prohlásil Jakob.
"Co něco méně odporného", děl Elldrigar s jasnou a naprostou nechutí.
"Nemusíš jít, Elgi", řekl Hergar s nadějí.
"Dobrá, když na tom trváš", usmál se Elldrigar.
"Co je? Bojíš se tmy? Nejsou tam stromy, za který by ses schoval?".
"Nemůžeš vymyslet inteligentnější argumenty, ty obtloustlá bečko?".
"Dost", vyštěkl Jakob přísně. "Hergare, můžeš získat mapu stok?".
Trpaslíci byli nápomocní při stavbě města a nepochybně mají přesné projekty toho, co leží pod ním. Pro zabíječe byl zjevný důvod shánět se po takových citlivých materiálech, což jej činilo ještě schopnějším získat zdroj než jiné trpaslíky. S přesnou mapou mohli být schopní najít vstup do chodeb v Faushlagu. V tom bludišti dleli skaveni.
"Pokusím se".
"Takže se sejdeme zítra. Stejný místo, stejnej čas. Elldrigar a já seženeme vybavení pro náš průzkum, takže budeme potřebovat všechno volné zlato".
Klerik otevřel váček a vyndal hrst mincí. Hergar se zdráhal, aby dal co mohl postrádat do společných financí.
"Tedy zítra", děl Dieter a zamířil směrem k chrámu.
"Zítra", potvrdil Hergar se zabručením a oddusal. Tenčící se večerní dav se rozestupoval, když se blížil s neutuchajícím přívalem sprostých nadávek na rtech.