Zplozenec (část 1)
V naší nejtemnější hodině, kdy bude skavení říše
válčit mezi sebou a samotná obloha bude znít pochodem našich nepřátel, z našeho
středu povstane spasitel vyslaný Rohatou krysou. Zrozen z vrásnivce a lsti nás
povede z trosek k vítězství nad našimi nepřáteli.
Prastaré skavení proroctví
Prolog
Ve středu špatně osvětlené komnaty oltář z nejčistějšího
vrásnivce tepal stěží potlačitelnou mocí. Povrch měl auru všepohlcující
temnoty, která přibývala a ubývala vlastním ponurým pulsem, černé světlo
dychtivě pohlcovalo ostatní a umožňovalo jen prchavě zahlédnout složité runy a
znaky vyryté hluboko do každé části kamene.
Na oltáři byla částečně viditelná svíjící se ležící postava. Zcela zaplavena
ďábelskou gloriolou zůstávala částečně ponořena do nepřirozené záře magického
kamene.
Tvor mohl být kdysi bělosrstou skavení samicí, ale nyní mohl být stěží
poznatelný. Odporný záměr jej vrhl z přirozeného stavu do pokřivené hrůzy
urážející oko.
Levá paže proměněné nešťastnice byla svíjícím se chapadlem zatímco pravá se
změnila v zakrnělou kočičí tlapu. Vířící kůže sebou trhala a byla plná jizev a
ostnatých výčnělků, které nechávaly příležitostně místo pro trs potem zvlhlé
bílé srsti.
Hlava obludnosti byla hrozivě pokřivena, jak byla opakovaně dotčena dychtivou
nákazou vrásnivce. Vypouklé bulvy sloužící jako nevýrazné oči stály na stopkách
z žilkovatého masa a vyrůstaly z ochablé brady.
Nad dlouhýma očima leželo růžové hlodavčí ucho zatímco nalevo byl třesoucí se
čenich, jehož vousy nyní zakrněly. Kruhová tlama napravo byla přikrášlena
drobnými zahnutými zuby, podobně jako zející chřtán pijavice. Z tlamy vycházelo
ostré pištění téměř bolestivé výšky. Byl to křik sebeodporu a nesnesitelné
bolesti.
Morskittar to sledoval bez soucitu z hloubi stínů. Jako zhoubný přízrak
lhostejně studoval křivitele klanu Moulder pečující o mladou samici.
Lorda rozpadu mnoho stálo získat jejich jedinečné služby a ještě víc získat
dostatek vrásnivce pro jejich pokus.
Samice byla vybrána z nejlepšího otrockého rodu, aby byla jeho družka, díky
jejím bystrým ač latentním čarodějným schopnostem a samozřejmě pro svou
nevšední odolnost k dychtivým prstům mutace.
Po jejich spojení křivitelé začali naplňovat její tělo přesně odměřenými
dávkami čistého prášku, čímž jí zaplavili syrovou magií a naplnili každou její
buňku mocí.
Když se blížila nekontrolovatelná mutace, skaveni klanu Moulder využili své
rozsáhlé vědomosti o transmutaci živých organismů a zajistili, že mutující
energie byla odvedena ze zárodku do nešťastné matky.
Navzdory její abnormální odolnosti čiré množství vrásnivce donutilo její tělo
začít se křivit a přetvořilo její maso dokud se před ním nezměnila v odpornou
věc.
Její křik narazil na hluché uši křivitelů. Byli zvyklí na žalostné, úpěnlivé
prosby jejich živých objektů ze své dřiny v klanovém hnízdě v Pekelné díře a
nedojaly je žádné zvuky trýzně.
Když byl jeho první potomek ječící samicí vyvržen na svět, zaujatý lord klanu
Skryre přišel blíž.
Šílený křik se stal hlasitější, když spatřila svého prvorozeného, ač
prvozplozenec by bylo asi přesnější označení, vzhledem k jeho vzhledu.
Kňourající slimák ze zkrouceného a pulsujícího masa byl zakrátko následován
tajemným ještěrem bez hlavy či paží. Ten byl následován spojením hlodavce s
hmyzem a byl milosrdně mrtev.
Dále se objevil obézní, mléčně býlý novorozenec. Navzdory nafouklé velikosti
vypadal normálně dokud jeho bledá kůže náhle nevybuchla fialovým plamenem,
který předčil neproniknutelnou půlnoční temnotu kolem oltáře.
Nepřirozený žár plamenů neubližoval svému zdroji, ale nebyl tak vybíravý k
ostatním a matka dostala záchvat, když jí zažehnutí zápalného potomka spálilo
nohy.
Křivitel jednal rychle, kovovým klepetem sebrali trup a opatrně odnesli pekelné
dítě pryč, a velmi zrychlil, když se kov začal tavit díky žáru vydávaného kůží
dítěte.
Vypadla další zrůdnost s tělem zdánlivě nemajícím kostru. Volný odulý vak se
klepal a zlostně syčel, když se pištivá, téměř bezmasá obludnost připojila k
obludnému vrhu a rozhlížela se těma očima.
Morskittar soustředěně sledoval průběh s rostoucí nervozitou.
Bylo to zábavné, ale musí se objevit normální potomek. Potřebuje normálního
potomka, aby jeho plán fungoval, myslel si a jeho znepokojení rostlo s každým
znetvořeným novorozencem.
Netečný chlupatý kočkovitý hybrid byl odnesen s vnitřnostmi příliš
znetvořenými, než aby přežil počáteční jiskru života.
Odporné siamské čtyřče bylo poněkud z těžkostmi zrozeno. Kůže svíjících se
skavenů spojených v páteři byla zcela průsvitná a jasně ukazovala pohyb každého
svalu a tep každého pulsu vlnící se sítí žil.
Morskittar vydechl uklidněním, když se objevil normální, zdravý, bezsrstý a
slepý skavení novorozenec.
Dovolil si skrytý úsměv uspokojení, když se objevil poslední potomek.
Křik matky se stával vyšším do nesnesitelné výšky, než skončil umírajícím
bručením a celé její břicho vybuchlo a pokrylo strop mazlavou vlhkostí. Krev
pokryla vše v okruhu šesti sáhů od altáře, jak kusy střev pršely po celé
oblasti a ozývalo se jen směs kapání mrholení a lehké čvachtání.
Barevné dítě vstalo z nespoutanou radostí vykreslenou na své ďábelské tváři a
čtyři pružné paže kolem hrudi odhalily ostré pařáty na každém prstu.
Šlachovitá postava potomka byla pokryta matnou krví, ale pod ní byla vidět
temná trnitá kůže místo kožešiny.
Hrbolatá a protáhlá lebka nesla jediné rudé oko pod klenutým čelem s dlouhými
rohy kroutícím se ze skrání. Dlouhý čenich obludy měl dvě řady zkroucených zubů
a z nich visící kusy masa svědčily o jejich účelu.
Křivitelé rychle vytáhli další pár dlouhých kovových kleští. Opatrně chytili
matkovražedného tvora, zatímco ten se svíjel v krvavé jámě z vnitřností svého
rodiče. Tvor hlasitě pištěl nevrlým protestem, jakoby mu pouhý dotek kleští
nějak způsoboval bolest. Zrůda škrábala kov a udělal doň hluboké rýhy, než se
uchýlila k divokému šlehání po krví pokrytém rámu.
Křivitelé ji uložili do klece, kterou rychle a pevně zamkli. Pouhý pohled na
oltář potvrdil obavy z jejich výrobku.
Samice byla mrtvá a osm ostatních nenarozených sourozenců bylo zabito při
netrpělivém úniku obludy z dusivého vězení dělohy.
Křivitelé prohledali zbytky a vzduch zněl kovovým vrčením, když vražedný mutant
divoce škrábal na své vězení a ječel rozčilením, že je znovu uvězněn.
Morskittar přikvapil k jedinému přirozenému dítěti a zvedl zavinuté dítě do
náruče. Tento něžný čin vypadal neskutečně v porovnání s panovačnou mocí pána
ničivého černokněžnictví. Novorozenec slabě zakňoural, jak hledal pozornost a
teplo rodiče.
'Ten postačí', rozhodl se tiše Lord rozpadu a zavinul jej do záhybů svého
otrhaného, znaky pošitého roucha.
"Co máme udělal s ostatními, lorde Morskittare?", zeptal se strakatý
křivitel se třemi roztřepenými jizvami přes čumák, nepochybně získané, když se
přiblížil příliš blízko nebezpečné obludě.
Tajemní mutanti proň neměli cenu, ale mohli být užiteční k zajištění mlčení
klanu v této choulostivé záležitosti.
"Vezměte si je zpět do Pekelné jámy. Darujte je smečkovládci Verminkinovi
jako dar od klanu Skryre. Může s nimi dělat co se mu zamane, neboť jako tento
novorozenec neexistují", děl a opustil se svou výhrou místnost.
"Jak si přejete", odvětil křivitel se stěží utajenou radostí. Jeho
oči se rychle pohybovaly po objektech s vášnivou a zvědavou touhou, z možností
a příležitostí, které nabízeli pokřivení novorozenci, se mu zježila srst.
1.
Morskittar si klidně hověl ve známém pohodlí svého
věky starého trůnu. Vzduch ve velké shromážděcí komnatě byl chladný a suchý
jako ve starobylé hrobce. Žádný zvuk krom hlubokého pravidelného dýchání
dvanácti Lordů rozpadu nerušilo klid. Ale byl to vážný klid, který nesmírně
přispíval k dusivé atmosféře děsu spojené se samými základy této posvátné
katedrály nekonečně temné moci.
Samotný sál byl příliš temný, aby mohly být rozeznány vnější zdi, což ho činilo
nekonečným a nanejvýš neblahým a zastrašujícím.
Silný kužel rudého světla sálal zhora z neviditelného zdroje. Neznámá záře plně
osvětlovala měděný kruh šest kroků široký, takže kov plál přízračnou září a
osvětloval trojúhelníkový znak Rohaté krysy.
Černý kamenný stůl obklopoval karmínově osvětlený kovový kotouč a táhl se
dvanáct kroků v obvodu. Pevný okruh měl jediný vstup dost široký pro tři osoby.
Za tímto otvorem ležely obrovské temné dveře umožňující vstup do sálu, ale díky
úmyslnému nedostatku světla byl vchod jen stěží viditelný. Jen nachový sloup
světla poskytoval stopu k jejich lokaci, neboť záře také sloužila ke sporému
osvětlení srsti těžce ozbrojené elitní gardy po stranách, jejichž albínská
kožešina byla zbarvena září.
Přímo naproti tomuto vstupu leželo symbolické sedadlo Rohaté krysy postavené
zde k poctě velkého boha skavenů, který byl třináctým členem Shromáždění jeho
absolutním vládcem.
Šest míst bylo stejným dílem postaveno na obou stranách rýsujícího se temného
trůmu a bylo zabráno Lordy rozpadu. Zlí skavení páni byli rozpoznáni díky
složitým klanovým vrásnivcem tkaným korouhvím visícím před nimi a začarovaný
materiál jim propůjčoval znepokojivý pohyb.
Morskittar seděl po levici Rohaté krysy naproti své nemesis, velezřec Kritislikovi.
Tyto sedadla nejblíže k duchovnímu trůnu skaveního boha byly přiděleny
nejmocnějším z hrozivých lordů a zůstaly po staletí nezměněny.
Největší skavení vůdci byli již shromážděni a to samo o sobě byl důvod pro
nemalé starosti.
Morskittara toto svolání Shromáždění zastihlo nečekaně. Pouhá míra vlivu a moci
potřebná k tomu, aby uchovala věci stranou jeho zkoumání, ukazovala na práci
jeho největšího soka a protivníka.
Náboženská kasta vroucně vyhlašovala svou nestrannost, ale zjevně bojovala a
čelila jeho plánům s podezřelou četností. Nyní čelil možné hrozbě nepřipraven,
aniž byl mluvil, podplatil, vydíral či zastrašil ostatní lordy, aby mu pomohli
nebo alespoň zůstali neutrální.
Mračil se z hloubi své kápě, když pach jeho souseda, morového arcilorda
Nurglitche, dosáhl k jeho nosním dírkám.
Morskittar cítil silný odpor ke klanu Pestilens a rád by jej viděl rozdrcen.
Považoval je za příliš ctižádostivé, a ač to byla typická skavení vlastnost,
moroví mniši byli hrabiví na úroveň nebezpečné hlouposti. Jejich klan díky tomu
dvakrát vrhl skavenstvo do hrozné občanské války.
První příležitost nastala zhruba staletí po té, co člověk jménem Sigmar získal
korunu v roce Krysovratu. Ač byl ztraceným kmenem od dob velké migrace trisíc
šestset let předtím, klan se vrátil ze vzdálených tropických džunglí Lustrie s
mocí morů, mistrovství nemocí a velmi nafouklým egem.
Měl absurdní požadavky bez opatrnosti či pocty a díky své drzosti vyprovokoval
obrovskou občanskou válku. Klan Skryre byl vytrvalým a krutým účastníkem, který
použil svůj mocný arzenál proti rádoby uzurpátorům a těm rebelujícím klanům,
které se hloupě spojily pod hnijící korouhví morových kněží. Odpadlíci byli
odhodláni dostat se na vlně války do postavení ve Shromáždění a Morskittar byl
odhodlán je zastavit.
Válečný stav skončil po té, co klan Eshin použil taktiku nejčirejší hrůzy v
roce Stínonožů, systematicky vraždil každou hlavní oporu klanu Pestilens.
Klan vytvořil mračno tak trvalého strachu, která nenechala morového arcilorda
před jinou možností než žádat mír. Prostředníkem byl Nurglitch, jehož jméno
všichni následníci převzali jako znak úcty a tradice.
Byl to první Nurglitch, který v souboji zabil lorda Vaska a získal od padlého
válečníka titul a sedadlo ve Shromáždění pro klan Pestilens, jenž drží dodnes.
Druhý případ boje byla Válka rouhání. Klan doručil do Říše potěšení z Černého
moru, čímž vyhladil devět desetin lidské populace v roce Černomasa. Spoušť
jejich pohromy téměř dovolila skavenům porazit zbytky, kdyby nebylo zásahu
Mandreda.
'Nechť shnije jeho jméno a je zatracena jeho věčná duše', pomyslel si
Morskittar, když hořce vzpomínal na jednu z největších nevyužitých příležitostí
skavenstva.
Když spojil hrstky přeživších, vytvořil promyšlený odpor, který nakonec
překazil skavení vítězství o jedenáct let později v roce Mandredzhouby.
Se zvýšeným smyslem sebedůležitosti nafoukané a povýšené chování klanu
Pestilens rychle podnítilo ostatní pokusit se připravit jeho pád. Více než šest
staletí moroví mniši budovali svou moc a vychloubali se. Když divoké chvástání
ohledně účinku červených neštovic na Bretonnii v roce Karmínozkázy nebylo
naplněno, Shromáždění se sešlo, aby projednalo trest za toto velké selhání.
Vyloučení klanu bylo jisté bylo třeba zajistit průkaznou a jednohlasnou volbu.
Zatímco si pyšně vykračovali, ostatní lordi plánovali a v tajnosti se
připravovali, aby se postarali o požadovaný rozsudek. Pak došlo k tomu, co se
Morskittarovi zdálo jako čiré zoufalství, a sice se klan pokusil o
improvizovaný puč.
Ojediněný boj se šířil skrz podzemní říši. Morskittarův oblíbený agent, Ikit
Spár, vyhnal bídný klan a všechny ostatní bojující frakce z metropole, což
umožnilo Morskittarovi stát se nesporným pánem Skavenmoru na téměř pět staletí.
Byl to rok pojmenovaný po velkých ztrátách na životech následkem války a stal
se rokem Krysovraždy.
Morskittar měl tu čest, že se ne méně než deset let jmenovalo po jeho činech a
skutcích, které během té doby spáchal.
Šedí věštci se bez úspěchu snažili dohodnou mír a prohlašovali válku za odporné
kacířství proti Rohaté kryse. Ale Morskittarova zavilost nestrpěla mír s klanem
Pestilens, jen jeho konečné vyhubení.
Pak jedné osudové noci Šedí věštci povolali Rohatou krysu a velký bůh odpověděl
svým zosobněním, čímž uklidnil lítý boj.
Každé výročí této epické noci bylo nyní oslavováno všemi skaveny jako výjimečně
svatá doba. Říkalo se, že to byla noc věštící počátek velkého armagedonu, doby,
kdy skaveni vystoupí a konečně získají nadvládu na vším světem.
Bylo to této noci, kdy zosobnění boha vytvořilo Sloup přikázání, které měli
všichni poslouchat, a jenž měl přijmout nebo zabít potenciální uchazeče o
členství ve Shromáždění.
Morskittar si živě vzpomínal na chvíli, kdy sebejistě položil ruku na
třináctistranný obelisk z čistého vrásnivce. Kdy bylo tolik ctižádostivých
uchazečů sežehnuto černým ohněm, až z nich zbyla vyschlá a zuhelnatělá slupka,
Morskittar byl požehnán temnou aurou. Požehnání mu propůjčilo téměř nesmrtelnou
dlouhověkost a ohromnou moc, jejíž omezení zkoumal dodnes.
Jeho sok, Kritislik, se brzo na to stal velezřecem, když se jeho předchůdce
stal obětí při vyvolání největšího boha.
Rok byl pojmenován rokem Svatonoci na počest události a vzápětí následovala
velká osudoválka. Tato válka současně proti hordám chaosu, legiím Říše a
armádám Kisleva byla nařízena Shromážděním a měla očekávaný efekt na snížení
populace klanových krysáků a běsnivců.
Snížení těchto obrovských počtů pomohlo zbavit se stále trvající hořkost a
nenávist způsobené občanskou válkou. Masakry umožnily většině skavenstva začít
znovu přičemž došlo k dalšímu oslabení jejich nepřátel ve chvíli
nejkritičtější.
Morskittarovo trpké hloubání ohledně klanu zkaženosti a moru bylo přerušeno,
když velezřec udeřil jablkem schromáždění do stolu. Drsná koule vrásnivce byla
prý prvním meteorem, který kdy dopadl z oblohy, a bylo s ní udeřeno jednou za
každého přítomného člena a jednou za Rohatou krysu, celkem třináctkrát. Každý
úder jablkem vytvořil barevné jiskry magické moci, které se rozlétly všemi
směry a osvětlily zamračeného kněze třinácti barvy duhy.
Morskittar rychle přesměroval svůj celý prastarý intelekt k tomu, co mělo
následovat, poslouchal nejjemnější tón, slabiky a nuance, hledal skryté významy
v každém slově, frázi a dechu. Politická bouře vřela a mohlo to znamenat jen
nepříznivé větry pro něj a jeho klan. Čelit jí by zajisté bylo nerozumné, takže
hledal úkryt byla jeho oblíbenější a jediná taktika.
Paskrit, Vojevůdce-generél všeho skavenstva, promluvil první a položil základy
spiknutí. Velezřec použil generála jako hlas svého plánu, což znamenalo, že
jako zbraň použil vojenské záležitosti, což bylo divné vzhledem k
čarodějnickému zaměření klanu Skryre.
Morskittar přemýšlel, zda Kritislik zamýšlí zatažení klanu Skryre do vojenských
záležitostí. Byl to celý komplot nutící ho plýtvat zdroji lépe využitelnými
jinde?
"Záležitost, kterou přináším Shromáždění, se týká lidského města
Middenheimu. Klan Skreek požaduje pomoc v boji proti čarodějnému odporu
přítomných lidí".
Klíčové slovo 'požaduje' Morskittarovi neuniklo. Nikdo nepožaduje nic od
Shromáždění, každý žádá. Reakce na takovou zjevnost byla plánována a přišla od
Kratche Zhoubyspára z klanu Rictus s přiměřeným množstvím zvoleného hněvu.
"Klan Skreek se odvažuje něco požadovat? Po generace nedokázali dosáhnout
ani malého vítězství. Dávali nám jen selhání a nekonečné plýtvání. Lidští
čarodějové ve městě jsou pouzí kněží a vesničtí kouzelníci. Pokud by byli
podpořeni čaroději z těch prokletých fakult založených elfy z Ulthuanu, pak by
měli důvod naříkat".
Morskittar se ihned ozval a dal svému hlasu přísný, chápavý tón, který
naznačoval, že si je plně vědom, co se zde děje.
"A co byste navrhoval?".
Jako bych to nevěděl, visela ve vzduchu nevyřčená věta, což vytrhlo Kratche z
jeho naučeného textu a potvrdilo Morskittarovi podezření, že byl přemluven.
Prastarý kouzlič přemýšlel, jaká hodnota ho uplatila a zda by nezaplatil lépe.
"Možná bychom měli bojovat ohněm proti ohni, což, lorde
Morskittare?", děl vojevůdce Paskrit.
Hloupý tón byl Morskittarovi odporně průhledný, ale možná tak měl vypadat. Byl
dohnán do pavučiny velezřece? Morskittar se rozhodl připomenout vojevůdci mnohé
dluhy, které mu dlužil z minulých činů.
"Jak dobře víte, vojevůdče, vždy jsem slíbil pomoc klanu Skryre pro
záležitosti považované za přínosné pro celé skavenstvo".
"Nesouhlasíte se strategickou důležitostí Middenheimu?", otázal se
Paskrit způsobem rozčilujícího vyvracení.
Znovu se v rozhovoru objevilo lidské slovo, název města byl zcela v protikladu
ke strohému štěbetání kvíkiše, skaveního jazyka.
Morskittar začal získávat jistý náhled do odhalení. Chtěli silnou účast klanu
Skryre následovanou připraveným selháním k nahlodání jeho postavení. Jediná
cesta úniku byla odklonit to, naznačit, že problém se týká vedení. Ale to možná
byla očekávaná reakce.
Během úderu srdce Morskittar sledoval tuto cestu a došel k závěru, že chtějí
buď jeho syna či jeho vyslance poslat do Middenheimu. Únik ze smyčky byl
prakticky nemožný. Shromáždění bylo připraveno na tuto past a nebylo vyhnutí,
pokud by nedošlo k obrovské chybě jeho nepřátel, ale ti byli všichni příliš
prohnaní, aby klopýtli, když je tolik v sázce. Ale možná může stejně zaplést
své nepřátele do chapadel jejich vlastních intrik.
"Ne, ale věřím, že klan Skreek potřebuje magickou podporu ve spojení s
duchovním vedením. Možná nějaký šedý věštec, aby povzbudil naše síly".
Pokud by mohl donutit velezřece poslat vlastní agenty, ať už své potomstvo nebo
emisary, pak by alespoň věděl, odkud nejspíše kouká zrada.
"Skvělý nápad, nad ním bychom se také měli zamyslet", doznal se
velezřec Kritislik a přidal falešné nadšení než pokračoval s náznakem
promyšleného veselí.
"Ale je to nesporně problém vedení, kterému čelíme v Middenheimu. Hlavní
starostí je, koho poslat?".
"Proč ne oblíbeného potomka kouzliče Morskittara? Váš prvorozený syn
Maulokk by byl ideální, ne?", navrhl morový arcilord se zlomyslnou
blazeovaností.
On byl očekávaný spiklenec a nedala se očekávat pomoc z jeho strany. Nyní
nemohl Morskittar protestovat aniž by byl obviněn, že staví vlastní zájmy nad
zájmy Shromáždění a on byl příliš zkušený, aby udělal tak zjevnou a těžkou
politickou chybu.
Morový arcilord nemohl odolat postrčit jej a radostně to udělal.
"Ano, použil jste mnoho svých zdrojů na tohoto kouzliče. Nechte ho alespoň
být vhodným prostředkem".
Morskittar potlačil svou temnou nevraživost a poslouchal se zachmuřenou
lhostejností, jak se před ním rýsuje plán.
"Skvělý návrh a dobrá příležitost pro Maulokka ukázat svou hodnotu",
dodal velezřec.
"A aby se klan Skryre příliš nevyčerpal doprovodem kouzliče, pošlu oddíl
svých nejlepších morových mnichů, aby mu sloužili", děl Nurglitch.
"Morový arcilord Nurglitch je příliš laskav", děl mdle Morskittar.
Morový arcilord se ve stínu ušklíbl, ale zůstal klidný, potlačil planoucí
zlost, kterou byl jeho klan proslaven.
"Dobrá, přistupme k hlasování", prohlásil Kritislik, jelikož věděl,
že další debata by jen oslabila jeho slabou podporu od ostatních lordů.
Volba dopadla podle očekávání. Kritislik provedl svou práci bezvadně, zajistil
si dostatek podpory, aby sám mohl hlasovat proti Nurglitchově řešení. Pokud by
jeho potomek selhal díky sabotáži, velezřec by byl v postavení, kdy by mohl
vyhlásit, že měl od počátku výhrady ohledně Maulokkových schopností. Morskittar
neměl jinou možnost než svou volbou souhlasit a ukázat tak víru v prostředky
vyplýtvané na Maulokka.
Pokud by Maulokk selhal ve svém úkolu či nesplnil vysoké očekávání Shromáždění,
pak by byla budoucnost těžká i pro Lorda rozpadu.
Bylo jasné, že nebude schopen pomoct či ochránit svého potomka ze dvou hlavních
důvodů. Jednak bude potřebovat zaměřit své zdroje na podkopání Kritislikovy
práce, ochránit sebe v případě Maulokkova pádu. Za druhé, jakákoliv pomoc by
podkopala Maulokkovy úspěchy, což si nepřál. Také osatní budou připraveni
blokovat jakoukoliv podporu.
Velezřec vyhlásil verdikt po třinácti úderech jablkem a jeho dech stoupal v
obláčcích osvětlených jiskrami.
"V souladu s přikázáními velké a všemocné Rohaté krysy, jeho Shromáždění
třinácti rozhodlo, že prvorozený syn kouzliče Morskittara z klanu Skyre bude
povýšen do postavení vůdce sil klanu Skreek v lidském městě Middenheim. Jsou
další věci, kterými by se Shromáždění mělo zabývat?".
Nebyly žádné, jediná záležitost byla zcela vyřešena s uspokojením pro její
pachatele.
"Jako velezřec ve Shromáždění třinácti nyní ukončuji sezení. Všichni
pozdravte Rohatou krysu".
Po opakování věrnosti a přidání svého hlasu ke sboru ostatních lordů Morskittar
odešel již plánující pomstu.