Skaven pages

69.

Zatímco se Hergar, Jakob a Elldrigar proplétali uličkami ke svému hostinci, viděli kolem sebe vypuknout útok. Zdálo se, že skaveny nevyvedla z klidu ztráta svého zrádného kapitána hlídky a stejně zaútočili.

Lidé prchali k severu pryč od skavenů a bezohledně po sobě šlapali, starajíce se jen o vlastní životy. Rychle proudící řeka občanstva účině zablokovala průchod trojice, a ta mohla jen hledat volnou cestu.

Když se vyšplhali po několika kamenných schodech, aby unikli deroucímu se proudu, než je odnese, shlédli na děsivou scénu smrtelného nebezpečí a hrůzy. Bylo to apokalyptické.

Od tyčícího se Ulrikova chrámu po západ Velkého parku začali klerikové vrhat kouzla, které jim jejich bůh poskytl pro obranu katedrály.

Vojsko a domobrana proudilo do oblasti s přívalem skavenů v patách. Zdálo se, že většina bojů se odehrává uprostřed dříve klidné idylické zeleně, jenž nyní sloužila jako improvizované bojiště.

Templáři a stráž s luky a kušemi zaujali pozice u okem Ulrikova chrámu a začali střílet na chlupatou hordu dole. Mnoho jejich druhů bojovalo, aby zadrželo skaveny v nižších podlažích, bránili okna a rozbíjeli dveře ve snaze odrazit havěť, která je neúnavně napadala ve zdánlivě nekonečném počtu.

Elfí čaroděj se stříbrnými vlasy vedl skupinu z čarodějnického a alchymistického cechu hluboko do boje, malé vojsko před sebe vysílalo znehybňující vyjící vichřici, zatímco jiní z nich vyvolávali pražící smrt do větru drtícího nepřátele.

Ze své pozorovatelny si Elldrigar všiml skupiny těžce obrněných skavenů s mágy v róbách mezi nimi. Před nimi šlo šest černých krysáků, jejichž složité stroje chrlili neustálé paprsky zlovolné smrtící energie na vše, co jim stálo v cestě. Každý z nosičů těchto zbraní byl doprovázen dvěma menšími hnědými druhy, kteří jim poskytovali ochranu.

"Myslím, že vídím jejich vůdce", zavolal.

"Co?", zakřičel Jakob neschopen slyšet elfa přes řev a hluk bitvy a rozprášených občanů, oči vytřeštěné hrůzou při pohledu na obrovské skavení vojsko v činnosti.

"Vůdce. Vidím ho".

"Kde?".

Elldrigar ukázal. Jakob sledoval jeho náznak a všiml si jich, právě když mizeli do obchodní čtvrti, východně od Velkého parku. Dloubl do Hergara, který byl poněkud otřesen, když byl drsně pošlapán pod nohama lidí během návalu.

"Jdeme. Vůdci", zařval.

Hergar ponuře kývl a hodil si své kladivo na rameno, jeho zuby se sevřely při pohledu na obludy, které zničily celé trpaslické pevnosti a účinně ukončily zlatý věk jeho rasy.

Vystoupili na vrchol schodiště, vykopli dveře, vnikli dovnitř prázdného domu a prohodili židli skrz zadní okno, aby získali přístup do méně zaplněné, úzké a špinavé uličky, která je snáze mohla dovést na východ.

70.

Šedý věštec Tikric sledoval, jak se moroví mniši valí na západ. Těžká odplata přicházela z blízkoho chrámu Myrmidie, lidské bohyně války. Skavena nevyvedly z klidu čarodějné útoky, jejich počet postačoval, aby Tikric rozptyloval jen kouzla mířící na jeho pozice, čímž umožňoval magii konat to nejhorší přesvědčen, že nebyla nebezpečím porážky. Byl rozhodnut šetřit své síly, než by byl nucen provést riskantní krok podpory své energie shltnutím vrásnivcových valounů. Nebezpečí být přemožen a přeměněn do pokřivené blekotající zrůdy bylo malé, ale přesto to bylo nebezpečí stále číhající a čekající na úder.

Žoldnéři, vojáci a zuřiví rytíři Zářícího slunce chránilo duchovní, kteří vysílali salvu za salvou smrtící magie do nakupených skaveních řad. Kněží také nasytili široké okolí magickou silou zvyšující lidskou morálku, velmi umocňující jejich bojovou sílu, chránící je před zraněním a poskytující nadpozemskou odvahu stát a čelit pištící hordě. Taková kouzla byla naštěstí krátká, neboť jak se snažili udržet magii v chodu, strkání vojáků a proud přední linie rychle dokázalo vyrušit jejich nezbytné soustředění.

Čas běžel, musel získat správné zajatce, než budou skaveni nuceni stáhnout se z města. Takový ústup byl nevyhnutelný, bylo tu příliš málo vojáků a čarodějů a nedostatek skaveních elitních jednotek k udržení Middenheimu.

71.

Znamení Maulokkova cíle se staly zjevné. Oblast již byla scénou mnoha bojů, ale lidská vojska, která ovládala pozice, byla nucena zamířit jižně setkat se s plným skavením útokem. Pokřivená těla klanových krysáků jako návnad pokrývala oblast mezi mrtvolami lidských občanů a vojáků. Blízký otvor byl otevřen, označen věncem skaveních těl. Maulokk pro ně necítil lítost. Zahynuli ve službě skavenstvu, a proto zemřeli dobře a účelně. Místo v říši Rohaté krysy měli jisté a posmrtný život byl mnohem důležitější pro krátce žijící skaveny, než pro lidi, kteří žili třikrát tolik, co klanoví krysáci. Pravý skaven získal věčnost v ráji. Ti, kteří byli posouzeni jako nehodní byli zničeni, pohlceni a odsouzeni k věčnému zapomnění.

Maulokk se obrátil ke svým běsnivcům.

"Vlezte do kováren, zajměte lidské kováře a zabijte jejich rodiny", nařídil.

Maulokk chtěl tyto zajatce k výrobě zbraní a brnění pro své cíle a pro vojevůdcovský klan exotroků, jenž hodlal vytvořit. Vynikající trpasličtí řemeslníci, kteří byli také k mání jinde ve městě, by se nikdy nenechali takto zotročit, takže lidé byli jedinou alternativou. Zajatci budou mít proň velkou cenu, nebude potřebovat shánět vysoce kvalitní zbraně z drahých kováren klanu Gnarsh a ušetří mu velké prostředky, kterou může lépe použít jinde. Zabitím rodin těchto zajatců budou zajisté nenávidět skaveny, ale nebudou nenávidět své zotročitele i tak? Se smrtí žen a dětí nebudou mít k čemu se vrátit, takže nakonec rezignují. Nebyl odborník na lidskou psychologii, ale zdálo se, že jeho uvažování je správné.

Běsnivci vyrazili dveře a napadli ty uvnitř. Většina obyvatelů byla slavit ve Velkém parku a snadno se vrátila do blízkých domů, než je skavení postup předstihl. Ukryti ve svých obydlích se skryli a zabarikádovali v obchodech se svými rodinami a učedníky doufajíce, že skaveni nebudou mít šanci vyplenit město.

Zvuk boje zněl z obchodů, kováři se zoufale snažili odrazit vetřelce. Křik a zřetelné výkřiky nenávisti a vzteku zněly mezi zmučeným bědováním žen a dětí pobíjených před svými muži. Zlostní řemeslníci byli rychle přemoženi a odvlečeni a klanoví krysáci vtrhli dovnitř, aby sebrali jejich nástroje, vyráběné zbraně a brnění a také zhltli zbytky zmasakrovaných lidí. Zajatci křičeli hrůzou a snažili se uprchnout, když viděli krysáky trhat těla jejich žen, příbuzných, dětí a nemluvňat, hltat kusy chvějícího se masa jejich milovaných s vyhladovělou vervou.

"Skrabicu", prohlásil Maulokk. "Vezmi lidi do vchodu do stok a zajisti, že si klanoví krysáci nenechají uloupené zbraně. Chci vzít zajatce přímo zpět a udržet v bezpečí pod silnou stráží".

Kouzlič kývl na souhlas a odkvačil, dávaje čerstvé rozkazy.

Maulokk rozeznal zvuk těžkého boje na jihozápadě, což jej znepokojilo. Musel zajistit, aby získal dost času k dosažení všeho, co chtěl. Pokud by mu Shromáždění umožnilo použít plné moci klanu Skryre, mohl by získat naprosté vítězství. S kouzliči čelícím velkému množství čarodějů a kleriků v Middenheimu, vrhači vrásohně, metači jedového větru, jezzaily, možná dokonce nějakým tím kolem zkázy a ječícími zvony by mohl obsadit město a držet jej mnoho týdnů. Za tu dobu by jej vyplenil, a to by mohlo připravit půdu pro podobné povstání v celé Říši. Takové činy by mu mohly vynést pojmenování roku po nich, ale on sem byl vyslán, aby selhal, ne aby samojediný vyvolal velký armagedon.

Ale byl ještě čas získat čest získáním něčeho tak důležitého a význačného, aby byl celý rok pamatován a pojmenován po jednom z jeho činů.

"Nosiči vrásblesků, vezměte si třicet klanových krysáků na pomoc a zamiřte na jihovýchod pomoci našim silám".

Běsnivci zvedli mocné zbraně v pozdravu a rychle se vydali pryč, svolávali své vojáky a tvrdě si proráželi cestu k cíli se zbraněmi připravenými pro případ odporu.

72.

Vojsko morupána Festrika se nyní setkalo s o moc větším odporem, ale jejich šílená zuřivost jim nedovolila ani si všimnout nebezpečí. Prokleté elfí obyvatelstvo Middenheimu bylo nyní mezi nepřáteli, zkušená muška lesních elfů odstřelovala morové mnichy, zatímco síla a rychlost mrštného lidu v boji velmi posilovala spojené řady nepřítele.

Festrik sekl napravo, rozdrtil vylekanou tvář a vytvořil mezeru. Náhle se před Festrikem vynořil obrovský obrněný válečník a skočil do uvolněného místa v čelní linii. Oděn v plné lesklé, byť krví potřísněné brnění nesl odznaky říšského domu Todbringerů a dřímal dlouhý zdobený zkrvavený meč. Nezdolán výškou a robustností člověka Festrik zacvakal svými hnijícími zuby a skočil na člověka s vysoko zdviženou rezavou čepelí.



Baron Heinrich todbringer polkl odporem a zahnal touhu prchnout, před odpornou věcí před sebou. Byl nejstarším synem grafa a nesměl ukázat strach kvůli svým již demoralizovaným vojákům.

Krutě sekl a donutil Festrika ustoupit k morovým mnichům za ním s hlubokou, téměř smrtelnou ránou chrlící krev na hrudi. Šílený vztek pod jeho vedením pominul, neboť čelil trénovanému válečníkovi, který jej mohl nesporně zabít, pokud by nepotlačil svou zuřivost.

Heinrich vyrazil ve snaze tlačit se do útoku. S plácnutím Festrik stěžka odrazil úder stranou, jeho sok byl značně silnější, než on. Čepel se zasekla do sousedního mnicha, skaven vydal náhlé překvapivé pípnutí, jak byla probodena jeho lebka.

Heinrich čepel s trhnutím vyškubl a připravil se k dalšímu úderu. Příprava dal Festrikovi okamžik slabosti k využití. Bodl svou druhou čepelí, avšak úder byl odražen čarodějně upraveným hrudním plátem a zklouzl neškodně stranou mezi sprškou jisker. Heinrich snesl připravenou čepel divoce v úhlu dolů na svého soka, čímž donutil Festrika skrčit se. Hučící čepel usekl špičku jeho levého ucha a prolétla mu nad hlavou, aby se zasekla mezi žebry v boku sousedního morového kněze. Prohnilý skaven s pištěním padl s dírou v boku.

Festrik vyskočil ze svého skrčení a vedl obě čepele před sebou v dvojtém útoku. Jeden hrot zacinkal na plátu a byl odražen, druhý vklouzl se skřípěním pod rameno, nalezl místo pod nárameníkem a pronikl skrz vycpaninu pod ním, až vystříkla krev. Chrabrý člověk se okamžitě bránil kouzlu smrtící nákazy na jeho zbrani, takže se Festrik rozhodl zabít svého nepřítele fyzickými zbraněmi.

Posunul svou váhu na zbrani již za hradbou brnění a pokusil se zabodnout ji hlouběji do srdce člověka.

Heinrich zatnul zuby, aby snesl bolest a trhnul hlavou kupředu, čímž trvrdě udeřil skavena. Mohutné hledí přerazilo Festrikův čenich a uvolnilo jeden z jeho řezáků. Se slzami v očích se morupán odpotácel zpět, své zbraně táhl s sebou.

Vyplivnut zub, vydal nadzvukové nenávistné pípnutí, bojechtivě zavrčel a vyrazil kupředu. Bolest nečekaně pronikla jeho břichem a shlédnuv, spatřil člověkův dlouhý meč zanořen hluboko ve svém břiše. S krvelačným zasyčením se Festrik posunul kupředu na čepeli, chtěje prokousnout člověkovo hrdlo svými zbylými zuby. Upustiv čepel chňapl po člověku, snaže se ho pevně chytit a snížit krátkou vzdálenost. Festrik křičel ve smrtelném zápase, meč zabodnut v jeho břiše se kroutil, aby jej paralyzoval vlnami intenzivní bolesti. Jeho střeva byla sekána otáčející se zbraní, zatímco se svíjel v neovládané křeči. Po slabém bodnutí jeho čepel hlasitě byť zbytečně zazvonila o Heinrichovu helmu a spadla.

Dlouhý meč byl vytažen, znovu vylétl v oblouku nad hlavou a otevřel Festrikovu lebku. Čepel zajela až ke krku a dvě části hlavy se oddělily jako plátky květiny. Hojná krev vystříkla a morupán se zhroutil.

Heinrich poděkoval Ulrikovi, že se rozhodl tak rychle vrátit z diplomatické mise pro svého otce, a zamířil k ostatním morovým mnichům s křikem a záplavou smrtících úderů.

"Za Middenheim a grafa Borise".

73.

Supějící Jakob skočil zpět k chladnému povrchu zdi. Hergarova tvář byla zkřivena vztekem, když vedl své kladivo do lebky zraněného skavena, rozdrtil tkáň a poslal kusy kolem po dlažbě v temném kornoutu zjevné hrůzy.

Elldrigar se obrátil a rychle zamířil, načež vystřelil šíp do hrdla zraněného skavena, který běžel pryč nebo zavolat pomoc. Skaven vydal dusivé zachrochtání a zhroutil se jako neživý pytel.

To byla druhá nepřátelská jednotka, kterou potkali, když hledali vůdce vpádu. První byla zničena snadno, ale tato druhá skupina zabrala delší dobu, díky únavě trojice. Všichni byli zkrvaveni z množství malých zranění a byli pokryti krví svých bránících se nepřátel.

Jakob se narovnal a pohnul se do sousední ulice. Hergar vytáhl své kladivo ze skavenovy zničené hlavy a následoval ho, zatímco Elldrigar za nimi opatrně couval, hledal zrakem další krysáky a další šíp měl připraven k výstřelu.

Proběhli úzkou uličkou a snažili se neodchýlit z jihovýchodního směru.

Když zabočili za roh další úzké uličky, Jakob skočil na druhou stranu a z otevřeného prostoru, načež Hergar se sklouznutím zastavil a Elldrigar náhle strnul, než společně vpadli do průchodu.

"Co?", zasyčel Hergar.

Jakob ukázal do uličky, kam málem vběhl.

"Tři hlídky, zády k nám".

"Myslíš, že je to ono?", zeptal se Elldrigar.

"Možná?".

"Zatraceně v to doufám. Chci pořádnej boj", zavrčel nedůtklivě Hergar a odplivl si na zem, jeho hruď se zvedala a klesala hlubokým dýcháním, jeho oči jiskřily radostí z boje.

"Hergare, vezmeš si toho napravo. Elldrigare, ty toho nalevo. Já pudu na prostředního. Jdeme na to".

Pohli se kupředu podél stínu zdí k trojici klanových krysáků, v blízkosti nepřítele zpomalili, aby se pohybovali tišeji, dokud nebyli jen pár sáhů od nich. Zvuk boje a křik zezadu skryl jejich příchod, dokud nebylo příliš pozdě. Skaven nalevo se otočil, když si všiml zvuku, a setkal se s Elldrigarovým mečem, který ho udeřil do spánku a prorazil mu lebku. Jakob popadl přidělený cíl zezadu, sevřel ruku na jeho čenichu, zdvihl mu hlavu a prořízl hrdlo ostřím svého zkrvaveného meče. Podobně jako Jakob Hergar popadl skavenovu hlavu, ale mnohem silněji s ní trhl dozadu v mnohem větším úhlu, čímž mu zlomil vaz. Klanový krysák sebou silně zaškubal, údy mu ve zabíječově silném sevření ochably a byl odhozen pohrdavě na zem.

"Tomu říkám hubení škůdců", zavrčel Hergar.

74.

Se zkřivenou tváří Shutzmann opatrně sundal svůj levý loketní chránič, zubaté okraje rozdělující jeho očarovaný povrch zachytily hluboký řez pod ním. Krev vytrvale proudila po jeho předloktí, žíly a svaly odděleny, veškerý cit z končetiny zmizel.

Přikvačil šedě odděný Sigmarův kněz, přinesl nějakou cupaninu a začal přivolávat léčivou magii. Magie naplnila zranění a šustot pohybující se kůže začal být slyšitelný přez zvuky boje a zabíjení.

Byli na jihu města, blízko zdi a druhé stanice zdviže. Spěchali utkat se se skaveny, ale byli postupně zatlačováni zpět k městskému okraji, neboť skaveni byli všude, proudili v zdánlivě nekonečné vlně. Současná bitevní line byla jen zhruba padesát sáhů daleko.

Shutzmann se modlil, aby se tentokrát udržela, protože jim rapidně ubývalo prostoru, kam ustoupit. Velmi potřebná pomoc snad byla blízko, rytíři z královského paláce vedeni grafem a jeho synem Heinrichem se snažili proniknout a ulevit obleženým jednotkám, pokoušejíce se prorazit těžkou skavení obranu zdržující je. Bylo jen otázkou, kdo se k nim dostane první, přítel nebo nepřítel, a stále více se zdálo nepravděpodobné, že to budou říšské síly.

Ulrich byl nucen vycouvat z boje, když mu halapartna rozsekla paži. Přesunul se tam, kde leželi všichni zranění a dostávali všechnu pomoc, která mohla být sehnána, buď na záchranu životů obránců nebo, aby se mohli rychle vrátit do boje.

Zaznělo řinčení pochodujících obrněných vojáků a Shutzmann s leknutím popadl svou zbraň, načež ve zmatku hleděl na linii v kovu odděných trpaslíků vycházejících z Grungniho kaple. Byli vedeni dlouhovousým prastarým trpaslíkem ve zdobeném plátovém brnění, kyrys nesl tři zářící runy, zatímco tři další runy ležely na jeho dvouhlavé hrůzostrašné sekeře.

Shutzmann tohoto trpaslíka nepoznával, ale znal Mungrima Dalmrina, kněze dohlížejícího na kapli, který kráčel krok za obrněným, zarputile se tvářícím generálem.

Dva vůdci, válečný a duchovní, vedli své vojáky do boje, rozdělili je do čtyř skupin, aby se připojili k hlavním oblastem bojů, kde byli obránci zatlačováni skaveními bojovníky. Dva staří trpaslíci přišli k vůdci s dvaceti ponurými trpaslickými válečníky za sebou. Všechny jejich tváře byly strohé, bitevní jizvy a trofeje byly volně nošeny na jejich skvěle vytvořených brněních, což naznačovalo, že to nejsou obyčejní vojáci, byli to elitní veteráni.

"Předpokládám, že nemáte námitek proti naší pomoci?", prohlásil Mungrim.

"Rozhodně ne", odvětil, posadil se a zapnul si nový, byť obyčejný náloketník místo svého poškozeného očarovaného, když již bylo zranění zcela vyléčeno.

Velitel přemýšlel, odkud se toto mohutné vojsko vzalo. Nebyli to Middenheimští trpaslíci, byli to profesionální válečníci a generál nebyl řemeslník, byl to zjevně zkušený vůdce mnoha bitev.

"Ale zajímalo by mě, proč jste se neobjevili dřív. Došlo k těžkému boji vedle vašeho kostela a já ztratil mnoho mužů", děl Shutzmann, aby měl vše pod kontrolou.

Místní trpasličtí obyvatelé proudili podpořit je proti tomuto prastarému nepříteli, který vyplenil jejich horskou říši a nyní ohrožoval jejich nový domov. Ale o této malé armádě tu nebylo ani památky, dokonce i když jejich vlastní ztráceli své životy na schodech malého kostelíku, odkud oddíl přišel.

"Ještě jsme tu nebyli", oznámil kněz.

"Ale jak…".

"Nemůžeme takové věci prozradit", přerušil jej stroze generál.

Ulrich pochopil, že museli být v chodbách, možná bojovali se skaveny dole, to by vysvětlovalo množství těžkých vojáků, takže téma odložil. Pokud to tak bylo, neprozradili by tajemství netrpaslíkovi.

Ulrich se postavil na nohy a zvedl svůj meč a štít.

"Nejhorší boje jsou na západě, jižně od Velkého parku".

"Takže bychom tam měli jít", chraplavě prohlásil generál.

Veda je rázným pochodem po těly a krví posetých ulicích Shutzmann občas zastavil, aby pomohl lidem proti malým skupinám skaveních nájezdníků, podpora trpaslíků dělala taková setkání krátkými a zcela jednostrannými.

Blízko frontové linie viděli, že boj se zostřuje. Skaveni proráželi skrz na mnoha místech a způsobovali, že postraní uličky byly ponechány nebezpečně nechráněné. Mnoho občanů dobrovolně pomáhalo městským silám na pokraji porážky.

S krvelačným bojovým pokřikem ke svým bohům vyrazili trpaslíci vpřed jako vlna temného kovu. Zavalití bojovníci narazili do nepřítele strašlivou silou, zatlačili skaveny svým úvodním útokem a vyztužili churavějící lidskou linii. Jejich kladiva a sekery se zvedaly a padaly jako kosy o žních, drtily kosti a rozsekávaly těla. Skaveni odpověděli se stejnou zlostí, stahovali své nepřátele na zem a doslova je roztrhávali na kousky. Zubaté čepele vytvářely hrubé rány a prorážely silná brnění trpaslíků.

Shulzmann běžel do čela, aby vedl muže a posílil slabou morálku lidí. Vzduch byl hustý pachem otevřených těl a teplého potu bitvy. Bolestivé výkřiky trpících vycházely o umírajících a zmrzačených na obou stranách. Cinkání kovu o kov neustále znělo do vlhkého trhání sekané kůže, cákání krve a bouchání padajících těl a useklých rukou.

Skaveni začali vylézat z okem na křídle Middenheimských, obrovské množství havěti vlezlo do domů, když byly ulice zablokovány odporem. Krysáci vyskákali a okamžitě se vrhli na nejbližší vojáky, havěť byla rychle podpořena stálým proudem zezadu, skavení zoufalá potřeba masa překonávala jejich strach z opuštění bezpečí obrovského počtu.

Trpaslíci a lidé byli nuceni ustoupit na lépe bránitelné pozice, neochotně zanechávali své mrtvé a zraněné, aby byli nelítostně zhltnuti hordou.

Sekaje divoce, aby jim bránil v pronásledováni, kryl Shutzmann ústup svých vojáků jak nejlépe svedl, jeho paže pulsovala intenzivní bolestí, jak čerstvě shojené zranění protestovalo před takovým jednáním.

Obrovský krysí ogr vyrazil ze zadních řad a hlasitě křičel, zatímco trojice klanových krysáků zemřela pod jeho nohama. Obluda byla větší než ostatní z jejího odporného rodu, kteří nyní leželi mrtví za nemalou cenu lidských životů. Tvorova kůže byla prošpikována hrudkovytými černými liniemi, které vypadaly jako vypálené jizvy, a chybělo mu oko a dva z jeho drápatých prstů z levé ruky. Ostatní skaveni skákali stranou, aby se vyhli rozšlápnutí, jak se krysí ogr hrnul kupředu nedbaje na ty v cestě.

Ulrich věděl, že tvor by zabil mnoho ustupujících, pokud ho nedokáže zadržet, nehledě na to, jak krátce.

"Pojď, ošklivče, nezabiješ mě bez boje", zamumlal a sekl, špička jeho čepele škrábla tlustou kůži na levém stehně a otevřela dlouhý, hluboký řez.

Tvor jakoby si nevšímal rány a odpověděl sestupným máchnutím svých pařátů. Zkroucené drápy narazily do štítu, zkroutily povrch a ochromily celou ruku pouhou silou nárazu. Ulrich rychle uskočil a bodl na krytí svého ústupu. Hrot jeho čepele se setkal s chvilkovým odporem nadpřirozené odolnosti jeho kůže, a pak otevřel mělkou díru v kovových břišních svalech,

Dva skavení oštěpy bezvýsledně zazvonily o jeho brnění a jejich nositelé rychle ustoupili, jak krysí ogr postupoval a nevybíravě mával kolem sebe.

Obluda máchla pařáty nahoru, znovu zasáhla Ulrichův štít a roztrhla kov třemi rozeklanými pruhy. Náloketník dole se prohnul a jeho již znecitlivělá kůže ochrnula, život ji opustil. Zoufalým bodnutím dloubl do tvorovy hrudi, ale nebyl schopen proniknout žebry pevnými jako železné tyče. Obluda sevřela svou mohutnou ruku do pěsti a udeřila. Ulrich uskočil stranou, když beranidlo prolétlo jako čmouha kolem, ale byl zasažen bičem náhončího, který se mu obtočil kolem kotníku. Skaven ostře trhl a poslal již rozhozeného důstojníka na dlažbu. Ten těžce dopadl, ale popadl svůj meč a odkoulel se a přesekl koženou smyčku na svém kotníku.

Vypuštěný krysí ogr se nad ním tyčil jako hora, ale náhle zařval bolestí, jeho bok se otevřel a obouruční runová sekera vyjela z masa a postříkala Ulricha krví a kousky rozsekaných svalů.

Ulrich se horečně odkulil stranou, když na něj padal krysí ogr. Země, kterou vyklidil, se otřásla pod mohutným nárazem, jenž mu nedal pochybovat o tom, že by byl rozdrcen, kdyby duchaplně nepřesekl bič.

Trpaslický generál sťal pištící a šíleně se zmítající obludu, zatímco čtyři jeho gardisté drželi skaveni v patřičných mezích pomstychtivými údery. Ulrich uvolnil useknutý konec krotitelského biče, postavil se na nohy a ustoupil, přičemž si třel bolící paži a kolébal se závratí.

Po ochránění lidského ústupu se trpasličtí válečníci stáhli pod tlakem postupu skavení hordy. Jeden z gardistů padl s rozseknutým ramenem. Než mohli jeho druzi jednat, trpaslík byl chycen a vtažen do davu, jeho prsty v rukavici škrábaly po kameni, jak se snažil zachránit. Válečník zmizel za zdí sersti a řval hrozným utrpením, jeho brnění bylo roztrháno, jak se tucty čenichů horočně prokousávalo do jeho těla.

Když dosáhl nově vytvořené čekající linie, Ulrich se obrátil k poděkování zasmušilému generálovi za záchranu, ale věrný válečník tam nebyl. Podíval se ještě dál a viděl runovou sekeru zvedat se v hlubinách postupujícího moře kožešiny a ostnatého kovu, rychlí skaveni předstihli pomalé skavení vojáky a chytili je. Nyní bojovali udatně v těsném kruhu, pohřběni hluboko ve skavením hejnu, rvali se s šíleným fanatismem a prodávali své životy draze.

Ulrich pohlédl jinam s okázalým odporem, když byli staženi, roztrhání a zaživa snědeni, jejich helmy se zvedly na kopí a halapartnách jako trofeje.

Skaveni znovu zaútočili do nové linie a byli znova zadrženi, zatímco se jich množství nahrnulo do přilehlých domů a pokračovali v kole ústupů.

Z uličky vyšlehl tepající sálající praskající blesk následován pronikavým ječením a výkřiky. Skavení válečníci ustoupili, rozdělili se a umožnili šesti liniím černé elektrické energie vytrysknout z čelních řad.

Kohokoliv se dotkly, všechno maso bylo okamžitě sežehnuto. Kov vybuchl v černých jiskrách a svedl sílu v celém rozsahu, čímž zvýšil způsobené zranění. Trpaslíci padli, vousy sežehlé, brnění prskající jako hvězdy temné síly, jejich maso doutnalo a odpadávalo od kostí ve voskově bledých kusech nepořádného odpadu.

Skaveni postoupili mezi proudy smrtící energie, nedávajíce obranným vojskům jinou možnost než nepřetržite ustupovat. Linie Middenheimských se znovu v nepořádku rozpadla, podivné stroje vedly pronásledování, když chrlily praskající zkázu do prchajících jednotek. Triumfální pištění se šířilo skavením davem, neboť jejich nepřítel se před nimi zjevně rozpadl.

Rezolutně vzdorní trpaslíci byli odhozeni stranou, energie odchýlená od zamýšlené cesty, aby obsáhla atraktivnější, těžce obrněné válečníky, je napadla smrtícími prsty temnoty a upekla je v jejich ocelových kůžích.

Čaroděj, ztracen ve složitém průběhu čarování, aby ponechán vystaven nyní prchajícími vojáky. Dvě ohnivé koule pražícího horka vylétly z jeho rukou, právě když skaveni obrátili záři svých zbraní na něj a roztrhali ho na kusy šlehajícími oblouky.

Čarodějova magie se sousředila na pohlcení jednoho běsnivce, plameny ho obklopily a změnily válečníka téměř okamžitě na uhel.

Byly utrpěny další hrozné ztráty, vojáci byly pobíjeny snadno jako snopy pšenice. Skupina lučišníků se rychle kryla, zamířila a začala pálit. Několik klanových krysáků padlo prokláno nepřesnými výstřely, lučišníci byli příliš rozrušeni strachem, než aby dokázali přesně mířit. Ale dva běsnivci se také zhroutili zastřeleni soustředěnou palbou.

Křehké vrásnivcové generátory vybuchly náhlým otřesem, když jejich nositelé upadli. Vylétla z nich černá energie, neprůhledná záře odhodila mrtvá těla kolem ve stovkách kouřících kusů. Klanoví krysáci byli roztrháni zuřícím výbuchem, mnozí prolétli vzduchem nechávajíce za sebou hustý kouř z doutnající kožešiny a sežehlých končetin. Když divoký černý výbuch zmizel, odhalil kráter a ani stopy po zlých mechanismech či jejich obsluze.

Kryt lučišníků jim pomohl jen málo, neboť osvobozená energie nepojala chuť ke kameni a hnala se za roh a barikády hledajíc kov, nehledě na to, jak nepatrný, ať už pláty, helmy, meče, šípy, knoflíky či spony.

Klanoví krysáci bázlivě ustoupili od zbraní a zanechali jen dva stráže u každého zařízení. Lučišníci viděli příležitost a nemarnili čas, ač jejich řady prořídly prudkým proudem elektrické smrti.

Zabili dva dlaší a výsledné výbuchy roztrhaly ulici a rozprášily planoucí sutiny a zbytky nositelů a stráže v širokém okruhu. Byli rychle rozmístěni další lučišníci, předchozí jednotka zcela zničena blesky. Za cenu svých životů běsnivci a lučišníci stříleli po sobě navzájem, zničili soupeře, zatímco sami byli pobiti. Co vypadalo jako mrtvý trpaslický válečník na zemi se náhle zvedl a jeho spálená ruka se sevřela kolem krku běsnivce. Tvor instinktivně vypálil a oba byli zaplaveni v kleci černých praskajících paprsků, jak trpaslík svedl energii skrz svůj škrtivý stisk do brnění svého nepřítele.

Silný výbuch otřásl ulicí a označil konec prvního ničivého útoku těchto pokusných válečných strojů.

Skavení horda již nebyla blokována stroji či kužely smrtící energie a zaútočila, každý veden svýcm věčným hladem, čímž odepřela obráncům města oslavit svůj skrovný úspěch.