Zplozenec (část 16)
56.
Elldrigar se vydal k Templářově paži, silný zápach Poslední kapky mu stále visel v nose. Neblaze proslulá putyka byla nechutným místem, kam by za normálních okolností nikdy nepáchl. Ale umožnilo mu to spojit se s druhem lidí, kteří mohli získat, co chtěl. V tajné zadní místnosti bylo hráčské doupě, kde se setkal s individuem nazývaným 'Paulus', u nějž za množství zlata objednal uniformu stráže, zjistil detaily, kde jsou drženi jeho druzi a jistý způsob, jak se k nim dostat. Nyní vše, co musel udělat, bylo počkat ve svém pokoji, dokud ho nekontaktují, a doufat, že se nestane obětí podfuku.
57.
Byl předvečer před útokem a Maulokk zadumán seděl ve
stínech svého nejasně osvětleného doupěte. Jeho očekávání bylo velké a neustále
zápasil s udržením své mysli prosté změti emočního zmatku. Celá jeho budoucnost
visela na událostech následující noci.
Pokračoval v rozebírání svých předchozích rozhodnutí a činů a druhotných
spiknutí proti němu, plánech a zrádcích, které neodhalil.
Dal rozkazy k omezení přídělů jídla, aby černý hlad poskytl jeho silám výhodu
zuřivosti. Hlad nezpůsobí kanibalismus, protože s blížícím se útokem budou chtít
všichni vojáci být v co nejlepší bojové kondici a nezraněni ze zápasů při
pokusu zhltnout slabší klanové krysáky. Ale dostane se na skvělý stupeň, aby
jim dodal instinkt nelítostných zabijáků.
Kerick'k dokončil práci na raketách a nyní dohlížel na poslední práce v
chodbách na východě, což dalo Maulokkovi možnost prověřit jeho práci a
odstranit nefunkční zbraně. Pracoval opatrně pro případ, že by na něj Kerick'k
umístil pasti pro případ tak očekávatelného činu, ale nenašel nic.
Maulokk cítil jistě, že klan Pestilens použije Kerick'ka, aby naň před vpádem
zaútočil. Rakety byly zřejmým způsobem, ale nebylo to moc lstivé.
Zítra, pomyslel si optimisticky. Zítra Maulokk, první syn Morskittara, započne
svůj výstup do Shromáždění. Neselžu. Dokážu to nebo zemřu.
58.
Velitel hlídky Ulrich Shutzmann pečlivě studoval mapu.
Město leželo před ním zmenšené na drobná náměstí a detailně se vinoucí linie s
pečlivými názvy k identifikaci každé drobné ulice a uličky.
Shutzmannova hlídka byla soustředěna na západě. Městská stráž generála
Schwerzmutta byla strategicky umístěna, aby mohla přispěchat kamkoliv, kde by
útok začal. Vojáci maršála von Genshera a žoldnéři byli posíleni odvedenci z
domobrany a byli nenápadně rozmístěni na východě.
V tichosti pokračoval ve zkoumání schématického návrhu, na němž generál a
maršál v současnosti pracovali, přicházeli s plány či nesouhlasili s jinými
strategiemi. Bylo jednomyslné, že stoky by neměly být bráněny. Místo toho se
vojenští vůdci rozhodli udeřit na nepřítele, až se vynoří z průlezů.
I kdyby měl nepřítel jiné vchody, blízké jednotky je snadno zadrží, a pak
zablokují takové vstupy. Jakmile se krysáci vzdají, začne pronásledování,
najdou jejich tajné chodby, vstoupí tam a dorazí bídnou rasu. Čistka přispěje k
zlomení ducha a otřese morálkou obtížných tvorů.
Pokud by se rozhodli bránit stoky, ztratili by mnoho mužů při setkání se
skaveny v jejich oblíbeném prostředí a díky skutečnosti, že stále neví, odkud
se nepřítel vynoří. Pokud to skutečně byly stoky, přepad skavenů by byl velmi
nebezpečný a takové riziko bylo bezdůvodné. Znali nepřátelský plán a byli naň
připraveni. Skaveni byli ztraceni.
59.
Vyrušen z myšlenek Maulokk slyšel volání své gardy.
"Kapitán Karikk se vrátil, pane", informoval ho jeden z jeho
běsnivčích strážců.
"Až přijde, pošlete ho dovnitř", odvětil kouzlič a vstal, přinesl
svůj vynález a právě dokončil jeho uspořádání, když běsnivec vstoupil a hluboce
se uklonil.
"Vstaň, nejvěrnější z mých vojáků", děl klidně.
Kapitán poslech, vstal do své celé výšky a jeho tělo nyní zcela vymezovalo jeho
velikost a sílu, Maulokkovy přídavky do jeho stravy přinesly působivý výsledek.
Cvičení a zkušenosti jeho posledního příkazu dále válečníka zocelily, zbavily
jej pochyb, daly mu sebedůvěru rovnou jeho válečnickému umění a hrubé síle.
Nemohl tu být drastičtější kontrast k době, kdy Maulokk spočinul zrakem na
ubohém otroku a nabídl mu svobodu.
"Jak šly nájezdy?", dotázal se.
"Skutečně velmi dobře, pane. Jediné překvapení bylo při našem návratu.
Viděli jsme nahoře výbuchy a mysleli jsme, že se vracíme příliš pozdě, abychom
se zúčastnili útoku".
"Bez mé věrné gardy? Ne. Ti pošetilí lidé odvracejí své mysli od války
tvoření barevných rozmarů na obloze", oznámil mu Maulokk.
"Proč? Ochraná magie?", vyptával se Karikk znepokojen, že o nich
nepřítel ví.
"Ne, namá to žádný rozumný smysl. Ale kdo může rozumět způsobům lidí? Ale
na tom nezáleží, taková pošetilost skryje náš výstup, takže je to naše výhoda a
nepředstavuje nebezpečí, krom energie čarodějů, kteří to vytvářejí",
odvětil.
"Možná je laskavostí pobít tyto imbecily", nadhodil Karikk zamračen,
jak se snažil pochopit důvod takové nákladné lehkovážnosti.
Maulokk se jízlivě usmál a souhlasně si odfrkl, než začal mluvit o vážnějších
věcech.
"Chci, abys vybral šest nejlepších vojáků. Musí skvěle mířit a být schopní
rychle přijmout nové vědomosti".
"Jistě, pane. Mohu se zeptat proč?".
"Tyto zařízení", odpověděl ukazuje na šest kovových ruksaků s
přivázanými koženými popruhy.
Velká pruhovaná olověná polokoule pronikala středem každého, zatímco měděné
cívky a složitá potrubí tvořily složité mřížoví kolem. Z pravé strany vyčnívaly
dvě trubky spojené dohromady, které se vinuly ven a byly napojeny na zařízení
podobné pušce. Přes vnější vzhled muškety byla hlaveň dlouhá, tenká a zakončena
temnou kovovou koulí. Dřevěná držadla, obal a pažba byly pokryty dráty a
podivnými tajemnými znaky, které jakoby se na světle pohybovaly. Karikk nikdy
neviděl nic podobného.
"Co to je?", podivil se.
"Projektor vrásblesku. Naučím je tvé vojáky používat a palebný mechanismus
je prostý, jen namířit a vystřelit".
"To jste vytvořil?".
"Ano. Tajný projekt proti obrněným lidem, neboť blesk je kovem přitahován
a škodlivý účinek je jím zvětšen", prozradil Maulokk.
"Myslím, že vím, kdo by to mohl používat", potvrdil Karikk, jména
běsnivců mu již skočila do mysli. Šest se ukázalo nejlepšími odstřelovači při
likvidování hlídek před útokem na osady, a s jejich nedávným cvičením budou
ideální.
"Pošli je ihned na školení, musí se dobře seznámit se zbraněmi, než
začneme".
Běsnivec se uklonil a vyrazil splnit rozkazy.
Maulokk jen potřeboval ukázat, jak nastavit ovládání oblouku, který řídil šířku
bleskového kuželu. Úzký paprsek byl potřeba k zasažení kůže a kamene, ale těžce
obrněná vojáci mohli být snadno zřízeni širším obloukem, slabší paprsky byly
přitahovány a posilovány vodivým kovem. Byly to vhodné náhrady za jiné výrobky
jeho klanu.
60.
Elldrigar si navlékl uniformu stráže, použil své
vlasy, aby zakryl elfí rysy a špičaté uši a po nacvičení pyšné, hulvátské chůze
vypadal jak jen bylo možné podobně člověku.
Chyběly tři hodiny do posledního dne karnevalu. Už se považoval za zrazeného
svými zdroji. Ale bylo malým ulehčením, když se podsvětní kontakt objevil,
neboť zbýval jen jediný den, kdy mohl jednat. Navíc potřeboval příkrov noci,
aby byl úspěšný, což zmenšilo jeho čas na žalostnou hrstku hodin před začátkem
útoku. Vzpomněl si na další, rozčilující informace, zatímco si oblékal šaty a
těžkopádné brnění uniformy.
'Byl učiněn pokus o jejich životy, to je vše, co víme. Jsou drženi v cele pod
severovýchodní branou, zde je hrubá mapa'.
Narazil si opatřenou helmu na hlavu, znovu si prohlédl pergamen, sledoval
chodby a rozpoznal nejlepší cestu, než jej hodil do krbu a zvedl dva velké
pytle na ramena, vnitřek hlasitě zachřestil.
61.
Chodby zněly šinoucími se hladovými skaveny a
doprovodným kovovým zvoněním brnění o brnění. Hordy proudily z tajných dveří a
naplňovaly stoky přetékající jejich chlupatými těly, černý hlad hlodal v jejich
útrobách, z jejich čelistí odkapávaly sliny, když poslouchali lidi slavící nad
jejich hlavami.
Maulokk vyslal připravené jednotky na západ a východ s úmyslem zaměstnat
nepřátelské jednotky, zatímco pošle většinu svých vojsk na jih. Krysí ogři
budou hnáni na lidi na východě a moroví mniši se svými nakažlivými a smrtícími
morovými kadidelnicemi se pohnou na západ.
Maulokk se rozhodl putovat se svými důstojníky, raketami a projekty vrásblesků.
Slavnosti nahoře dosáhly téměř svého vrcholu, když se skaveni shromažďovali,
čekali na křik při osvětlení Černé tůně, což byl lidský signál k zahájení
útoku.
62.
Stráž u brány nevěnovala pozornost Elldrigarovi, který
přesvědčivě prošel kolem a zamířil nitra domu. Bylo zde nepřirozeně málo hlídek
a budova se zdála téměř opuštěna. Usoudil, že vinu na tom mají požadavky karnevalu,
který stále pokračuje, a jeho nepokoj rostl každým krokem.
U dveří zakreslených na mapě stáli dva strážci. Začal procházet kolem, pak se
rychle otočil, ukázal dolů chodbou a vykřikl.
"Tam".
Instinktivně pohlédli směrem, který jim jejich 'kolega' ukázal, a v tu chvíli
Elldrigar jednal. Vytáhl svou dýku a praštil jejím jílcem do lebky bližšího
člověka, čímž jej okamžitě omráčil. Druhý se otočil a jeho ruka šáhla po meči.
Byl na půli cesty z pochvy, když mu Elldrigarova bota přistála ve slabinách.
Muž sebou s chropotem trhl, zašklebil se a zakymácel se, přičemž vydával
naříkavé kvílení. Elldrigar sevřel svou dýku a praštil s ní strážce z boku do
hlavy, takže se ten přidal s hlasitým žuchnutím ke svému kolegovi.
Rychle prohledal jejich uniformy a našel klíče. Pak je začal jednotlivě strkat
do zámku, aby našel správný, jeho čelo se zatím orosilo úzkostlivým potem.
Konečně se zámek otevřel a on rychle vtáhl strážce dovnitř a zabouchl za sebou
dveře.
Hergar a Jakob leželi na hrubých postelích a vypadali mrzutě, avšak jejich
ponuré tváře se rozjasnily, když si Elldrigar sundal svou helmu a odhodil
vlasy.
"Tak jsem zaskočil", zářil.
"Elldrigare", zasmál se Jakob a vyskočil z postele.
"Slyšel jsem, že vás zabili", zeptal se elf, který neviděl žádné
viditelné zranění.
"Jo, zatracený krysí vrah nám proříz hrdlo, když nás ti bastardi mučili,
protože nás považovali za skavení agenty".
Jakob zvedl hlavu a odhalil bílou, hrudkovitou jizvu od ucha k uchu, pak
poklekl a okamžitě začal svlékat stráže z uniforem a zabavovat jejich věci.
Jeho pohyby byly poněkud vratké, extrémě blízké setkání se smrtí zjevně otřáslo
jeho nervy.
"Bylo zatracený štěstí, že tam byl čaroděj a uzdravil nás, než jsme
chcípli. Ukázalo se, že zavolali vyššího čaroděje z cechu. Chtěl nás vyslýchat
o čarodějnictví našich 'pánů' nebo něco takového. Jeho léčivá magie nás
zachránila", vysvětloval Jakob, zatímco pracoval.
"Pche", zavrčel Hergar. "Chtěli nás jen vyléčit, abysme se líp
svíjeli a byla větší zábava, až nás budou upalovat".
Zvedl se a dusal k elfovi.
"Tak, konečně si nám přišel pomoct, co?".
"Kam jinam bych měl jít, abych našel někoho tak rozčilujícího jako
tebe?", odvětil Elldrigar jízlivě.
"Podívej se někdy do zrcadla".
Oba se usmáli.
"Projednou je dobře, že te vidim, čahoune".
"Taky tak, zakrslíku".
Jakob vstal zapínaje si opasek hlídky kolem pasu. Jeden z hlídačů sebou pohnul
a Jakob se sehnul a tvrdě jej znovu poslal do otřeseného spánku.
"Takže, zamíříme zpátky k hobitovi? Máš naše věci?", zeptal se
Hergar.
"Přesunul jsem se k Templářově paži", prozradil Elldrigar a znovu si
upravil přestrojení.
"Takže zamíříme tam?".
"Ne. Útok začne co nevidět. Schoval jsem všechny naše věci kousek
odtud".
"A co já? Co mám použít jako zbraň? Zadek?", zeptal se Hergar
zlostně.
"Neradil bych použít tak nechutnou a baňatou zbraň. Myslím, že bude lépe
použít tvou vzácnou palici, křupane", zasmál se Elldrigar.
"Máš ho?", nejistě odvětil trpaslík přemýšleje, zda to není nějaký
špatný elfův vtip.
"Vzal jsem ho s sebou, když jsi byl zase zbit".
Trpaslík se vděčně usmál a skrze rty promluvil s nefalšovanou radostí.
"Díky ti za to… Elldrigare".
"Udělal bys pro mě to samý".
"Možná", zamručel Hergar tiše, věda, že nejspíš ne.
"Neztrácejme tedy čas a pojďme si pro věci", prohlásil Jakob, nyní
zcela zamaskován a dyhctiv opustit hrozné místo. Po svém uvěznění a nedávných
událostech již hleděl přímo k boji.
Držíce Hergara mezi sebou jako vězně dva 'strážci' zamířili do ulic.
63.
Zhora pronikl zvuk výbuchů a v odpověď pištivá symfonie skaveních válečných pokřiků zněla ozvěnou chodbami, horda pelášila na povrch a invaze započala. Ruce s drápy mávaly zbraněmi a svíraly štíty v očekávání, když byly otevřeny průlezy a s horečným strkáním děti Rohaté krysy vystoupily z Fauschlagu do města Bílého vlka.
64.
Shutzmann stál s hlídkou v uličce. Špinavý průchod se
točil do východní staré čtvrti a byl blízko proslulé putyky zlodějů a vrahů
nazývaného Poslední kapka, což bylo důvodem pro jejich umístění tak daleko od
zbytku na západě. Vojenská přítomnost blízko tohoto doupěte zlosynů byla doměle
kvůli zajištění bezpečnosti v takové divoké noci slavností, aby se snad
zličinné živly nepokusily získat převahu.
Normálně by ulička poskytovala skvělý pohled na průlez uprostřed ulice. Ale z
pozice bylo lze přehlédnout jen moře veselících se lidí, jejichž pozornost byla
soustředěna na šířící se barvy a světla na noční obloze, skrývající hvězdy za
tisíci krátkodobých umělých.
Vzdechy a křik zněl k nebesům jasně osvětlených duhovými výbuchy a plamenými
proudy. Ač nemohli ze svého místa vidět rytíře a domobranu, věděli, že tam
jsou, skryti v jiných ulicích a uličkách, připraveni na jakýkoliv náznak útoku
extrémně podezřívaví na skryté průlezy.
Občané vždy zdivočeli, když přišel karneval, a jejich rušné oslavy nikdy nebyly
tak vášnivé jako v posledních dnech. Nyní, o poslední noci slavnosti, tu
prakticky nebyla žádná hlídka v aktivní službě na ochranu těchto částečné
bláznivých mas. Těžká vojenská přítomnost na východě, západě a u městských
hradeb by některé odstrašila, ale profesionální zloději by mohli pracovat
hodiny. Ale lepší kriminálníci než vraždící dvounohé krysy z nitra země.
Křik hrůzy pronikl zvuky veselí a vzdušných výbuchů. Shutzmann se upřeně
zahleděl do části ulice, z níž lidé mizeli pryč a drápali se přes sebe na
útěku, šlapajíce nelítostně po těch, co upadli.
Viděl zubaté zbraně lesknoucí se ve slabém světle a zběžně zahlédl chlupaté
podoby skákající na lidi a trhající jejich maso.
Zařval povel k útoku, a okamžitě vedl výpad, prodíral se skrz panikařící lidi a
snažil se dostat na místo, než se vyhrne příliš mnoho skavenů.
Když se prodral prchajícím davem, vrazil meč do hrdla polekaného krysáka a jeho
kolegové jej následovali do bitky, rychle tvoříce okruh kolem místa, z něhož se
havěť vynořila.
Ulrich rázně sekal nepřítele, celou zuřivost uvolnil proti skavenům, zatímco
jeho vojáci využívali momentální početní převahy, zatlačovali skaveny zpět a
zabraňovali ostatní opustit průlez. Těla padala na obou stranách, což dělalo
zemi pod nohama zrádnou, jak se hromadila každou vteřinu, mrtví leželi na
mrtvých, země klouzala vyteklou krví.
65.
Maulokk vylezl na ulici, jeho běsnivci kolem něj a
Karikk věrně po jeho boku jako osobní strážce.
Hýřilové snažící se prchnout po příchodu skavenů zablokovali jeho zamýšlenou
cestu, panika se rychle šířila po ulicích a pohlcovala vše. Společně s
Kerick'kem a Skrabicem vyvolal do mysli kouzlo. Objevily se vlny elegantních
černých malých bratříčků, zdánlivě ze samotného vzduchu. S nenávistným
jednohlasným pištěním tajuplná horda cupitala kupředu a zaplavila lidi.
Lidi křičeli hrůzou a bolestí cítíce na sobě horký, páchnoucí dech, žluté zuby
jim trhaly kůži a oči, zatímco dychtivé jazyky lízaly jejich tekoucí krev a
pařáty se zarývaly do čerstvých ran. Hejno běželo kupředu, nevýbíravě zabíjelo
a mrzačilo, jejich nadpřirozený hlad byl neukojitelný, jak pokračovali v
doplňování svého počtu zevnitř vlastní čarodějné masy.
Tři kouzliči se nepohli, když jejich výtvory posedl amok, využili své vůle na
udržení tajuplných hlodvaců v této realitě, umožnili jim mrzačit a zabíjet bez
úlevy. Během chvíle se ulice vyčistila, jak lidé prchali v absolutní pohromě.
Maulokk první zrušil kouzlo, ostatní jej rychle následovali a celý šik havěti
náhle zmizel uprostřed hostiny. Skupina kráčela přes masakrem vytvořený
prostor, postupovala rychle a nevšímala si žalostných bolestivých výkřiků a
zmrzačených a pomalu umírajících.
Klanoví krysíci postižení černých hladem se vrhli na chvějící se stravu ve
stopách svých vůdců a horečně umlčeli zraněnou kořist, když se cpali teplým
masem jak jen mohli, než spěchali dostihnout své druhy.
66.
Velitel stráže Shutzmann začal posílat své vojáky dolů
do stok, aby pronásledovali skaveny, když zaslechl čerstvé volání. Pohlédl
směrem po zvuku a nevěřil vlastním očím.
Linie tyčících se postav neúprosně postupovala ulicí. Obrovští svalnatí
humanoidi byli alespoň deset stop vysocí, jejich mastná kůže byla pokryta mnoha
bradavicemi, vředy a občasnými chomáči srsti. Na podsaditých krcích ležely
mohutné hlodavčí lebky s dlouhými žlutými zuby, nyní pokryté krví
zmasakrovaných lidí. Jejich gigantické pařáty zakončené ruce se zvedaly a
padaly v divokém rytmu drtícím a trhajícím těla v cestě a odhazujícím polámané
mrtvoly a roztržené části těl vysoko do vzduchu, aby dopadly za nimi.
Horečně nařídil svým mužům stažení a utržil vážné ztráty, jak se skaveni mstili
ustupujícím lidem. Celou dobu se obludní krysí ogři vytrvale blížili, smetli
všechno před sebou ať už hrůzou a panikou z jejich děsivého vzezření nebo svým
stálým, krutým útokem.
Bojuje proti náhle se obrátivší prchající vlně lidí vedl své vojáky a hlídku k
obludám, zatímco volal pro posily. Nezáleželo na tom, jak se to stalo, vše na
čem zálaželo, bylo, že potřeboval jednat rychle, než bude bitva prohrána.
Když se přiblížil, spatřil náhončí s biči pobízet obludnosti zezadu. Za vícerukým
skavenem se táhl koberec temné havěti, řady oček jiskřily jako drahokamy ve
světle, jejich vířící počet se vzpíral odhadu. Tehdy Shutzmann pocítil chladné
obětí strachu zahalující jeho srdce.
"Ulriku a Sigmare, chraňte nás", požádal tiše v ohromeném šeku, ale
bohové tuto noc neposlouchali.
67.
Pyšně stoje v čele svých morových mnichů se Festrik a
jeho stoupenci stali jednou myslí, když se jejich identity ztratily ve vřící
síle svatého moru. Vstoupili do šílené, vzteklé zuřivosti svévolného zabíjení a
krvelačné zběsilosti moroběsu, pištěli radostí, když se odporní lidé objevili v
dohledu. Mniši křičeli v extázi, když se růžová kůže rozdělovala pod jejich čepelemi
a teplá lidská krev se lila na jejich kožešinu, zmatněla ji v pramenech stákala
spolu s jejich potem.
Nosiči morových kadidelnic roztočili své kadidelnice na řetězu chrlící dusivý
nakažlivý dým. Všichni se zhluboka nadechovali husté nezdravé mlhy a všichni
byli ponořeni v tranzu extatické nirvány, kterou způsobil páchnoucí plyn.
Lidé si neuvědomili opojné miasmatické výpary, dokud jim nezaplavily plíce a
zánětlivá pára nezačala se svým děsivým dílem. Hrdla zpuchýřovatěla, plíce
vzplanuly a praskly, což způsobilo pád obětí snažících se popadnout dech
orgány, jež toho již nebyly schopny. Postižení se drželi za hrdlo a na zemi
umírali z nádherně spojené smrti otravou a udušením.
Občas padl nosič kadidelnice přemožen jedovatým výtvorem svého tance. Když se
tělo ještě kroutilo ve smrtelné křeči a široce otevřená tlama se smála rozkoší,
jiný sebral kadidelnici, zhluboka požitkářsky vdechl kouř a začal houpat
špičatou koulí s nábožným vytržením.
Vojáci čelíci zuřivému postupu morových mnichů byli zmasakrováni, skavení
postup byl nezastavitelný a bránící se Middenheimská vojska byly odražena či
pobita.
68.
Skrz ulice byl viditelný Velký park. Maulokkovi běsnivci
smetli občany, jejich halapartny odsekávaly paže, mlátily po hlavách a
otevíraly těla s vražednou horlivostí.
Maulokk prozkoumal scénu a nařídil, aby byly rozmístěny rakety. Čtyři klanoví
krysáci se protlačili zezadu a nesli odpalovací tyče. Položili dřevěná zařízení
a rychle odkvačili, když začal Skrabic umísťovat šest raket do příslušných
otvorů.
Maulokk odhadl vzdálenost a podle toho pohnul tyčemi. Čarodějové byli blízko
jezera zaměstnáni vyčerpáváním své magické energie pro zábavu prostých dělníků,
většina z nich o nich dosud nevěděla, neboť skavení příchod se odehrál
rychleji, než se šířily zprávy, a všechny varovné výkřiky byly přehlušeny
představením a oslavami.
"Tak se podíváme, jak ti lidé zareagují na opravdový ohňostroj",
zamručel Maulokk a stručně dal rozkaz ke střelbě.
Skrabic zapálil doutnáky a uskočil dozadu. V krátkém sledu se rakety vznesly k
obloze chrlíce za sebe hustý černý dým, jejich ohonem byla burácející fontána
temnoty lemována žlutými jiskrymi. Maulokk nenuceně vytáhl svůj dalekohled a
přiložil jej k oku, aby mohl vše dobře vidět.
Šest nádherných výbuchů zaplavilo park, každému předcházel široký puls
zlověstné pohlcující temnoty. Stinné patrony zřejmě způsobily silnou
ochromující bolest lidským čarodějům, někteří z nich dokonce klesli mrtví.
Jejich kouzla také nebyla nedotčena, když se jich dotklo temné světlo a čáry
zmizely v polovině letu nebo se vytratily při sesílání. Skutečný výbuch byl o
poznání menší než puls, ale stejně způsobil hrozný masakr na těch poblíž. Otřesná
síla trhala maso, valící se oheň jej sežehl a vymrštěné střepiny se stávající z
kostí, raket a kamených úlomků způsobily těžké rány. Šest černých hřibovitých
mraků se zdvihlo k obloze a zanechalo za sebou díry v půdě a požár pohlcující
okolní strašlivý zmatek, jak se stále silněji ozývalo bědování zraněních.
Masakr posloužil jako varování všem před nelidskou přítomností a občanstvo se
okamžitě snažilo prchnout, jak skaveni znovu začali postupovat a změnili oblast
v márnici.
Přeživší čarodějové se vznesli do vzduchu, vyvolali poplach a hledali místo,
odkud by mohli vetřelce zaplavit kouzly. Na bojišti se vynořili vojáci
přivoláni bojem, když si povšimli úrovně spoušti. Maulokk odpověděl na jejich
nevítanou dotěrnost projektrory vrásblesků.
"Úzký paprsek na čaroděje. Široký na vojáky. Vyberte cíle a palte podle
libosti", nařídil.
Běsnivci nastavili ovládání, když si vybrali své zamýšlené cíle, zamířili a
vypálili.
Generátory na jejich zádech bzučely tupým zvukem, dlouhý drát na vrcholu jejich
zbraně náhle začal praskat kroutící se černou elektrickou energií.
Vrásnivco-měděná koule na konci vzplála jako zlá hvězda a paprsek temného
blesku vyrazil. Energie vpletená v kličkujícím nestálém letícím oblouku udeřila
do Middenheimských válečníků, temná síla pražící s náhlou mohutnostní je
obklopila přitažená jejich kovovou kůží, pálila jejich kůži, trhala maso od
kostí a zanechávala za sebou žhnoucí, doutnající mrtvoly. Soustředěné paprsky
vyhledávaly čaroděje, kteří se nevida mezi skaveny žádné luky nebo kuše cítili
bezpeční při sesílání svých kouzel ze střech a balkónů. Jejich opomenutí z nich
učinilo snadnou kořist a oni byli sestřeleni ze svých pozic s proraženou hrudí,
tvářemi a vlasy odtrženými od lebek, břichy otevřeny tenkou září pálící zhoubné
síly.
Nepřetržitý proud vrásblesků byl namířen na nový cíl okamžitě, jakmile byla
předchozí oběť zabita, skaveni pouštěli odporné paprsky na vše, co viděli.
Běsnivci brzo začali pištět v sadistickém veselí, když prováděli svůj soukromí
masakr a těšili se ze své práce.
Ohnivé koule a praskající žhnoucí paprsky pršely na skaveny od věrných
čarodějů, až klanoví krysáci a běsnivci ostře vřískali, když jejich srst vzpála
a jejich kůže byla spálena nepřátelskou magií. Maulokk, Skrabic a Kerick'k
každý vyslal vlny odrážející čáry a zničili lidská kouzla mířící na ně nebo
projektory vrásblesků, které se tak snadno vypořádávaly s útočníky.
Vyčerpáno z předchozích neúspěšných kouzel a vystaveno novým zbraním jen málo
čarodějů prchlo hledat pomoc, zatímco těla jejich druhů ležela rozedraná a
zčernalá.
Maulokk zahlédl koutkem oka pohyb, zatímco se trojice lidských vojáků vrhla v
šíleném útoku na jeho běsnivce.
Skočil na něj klanový krysák s zakroucenou dýkou a Maulokkova ruka vystřelila na
zápěstí, které drželo zbraň, popadla ho a pevně sevřela. Kouzlič popadl druhou
rukou vražedného krysáka za krk, zvedl ho do vzduchu a postupně otáčel
skavenovo předloktí, čímž jej přesměroval na nositelovo břicho. Skaven bojoval
s nevyhnutelným s horečným úsilím, jak Maulokkova větší síla překonávala jeho
vlastní. Kouzlič náhle zastavil, když si všiml matně zářících pozůstatků na
čepeli. To mohl být jenom vrásjed, smrtící a nesmírně drahý čarodějný utrejch,
který naplňuje nositele mutující silou a napájí se jeho vlastním životem. Oběť
se groteskně zkroutí a pokřiví, dokud nezhyne. Vrásjed byl občas používán na
bojištích dopravován střelami do srdce nepřáteských oddílů, kde způsoboval, že
jednotky panikařily a prchali od hrůzy rostoucí v jejich středu. Nebezpečné a
smrtící mutace často zajišťovaly zničení všeho kolem zasaženého cíle, než jej
vysátí života nakonec zabilo. Byla to past, protože pokud by jej Maulokk zabil
jeho vlastní zbraní, vrah by jej stále mohl zabít uprostřed přemíry divokých a
smrtelných mutací.
Tvář klanového krysáka byla maskou potlačované hrůzy, neboť účinek vrásjedu byl
nesnesitelně bolestivý a skaven si byl zjevně této skutečnosti plně vědom.
Maulokk pustil krysáka na zem, vytáhl svůj meč a proklál jím vrahovo srdce, než
se ten mohl narovnat. Přemýšleje, kdo by mohl poslat tohoto vraha, vzal dýku,
zabalil jí do látky a uschoval otrávenou zbraň, jed vzácný a drahý stálo za to
si ponechat.
Běsnivci, po té, co pobili lidské válečníky, se kolem něj těsněji stáhli.
Jejich pochybení téměř vedlo k zabití jejich pána a ochránce a oni byli
rozhodnuti být znovu tak neúspěšní.