Skaven pages

34.

Šedý věštec Skarbitik stál na římse a přehlížel dřinu. Klanoví krysáci byli zaměstnáni čištěním posledních sutin a posilováním stropu masivními vzpěrami. Některé kameny byly pokryté zaschlou krví z těch rozdrcených pod nimi. Co zbylo bylo velmi rychle zhltnuto hladovými dělníky jako nečekané překvapení pro ty určené k vyčištění závalu.

Šedý věštec přemýšlel, jak pokračovat v brzdění Maulokka. Zajistil, že se lidé dozvěděli o jeho nájezdech, a vedl své vojsko k jejich hlídkám, jež byly za nimi poslány. Nyní byl poslán sem. Bilquik pošetile způsobil zával, to bylo příliš podezřelé. Byl si jist, že Maulokk si nebyl vědom jeho vlastních plánů, byl pouze vzteklý z jeho selhání.

Pokud by mohl najíz způsob, jak varovat lidi před vpádem, pak by ho mohl velmi zdržet, ale dokud neví, kde útok započne, na východě nebo západě, zůstávalo to pouze teoretickým plánem.

Pobízeje klanové krysáky k aktivitě spatřil Maulokka mířícího k němu v doprovodu jeho prokletých běsnivců. Přemýšleje, co kouzlič inženýr chce, Skarbitik seskočil a lehce se uklonil při Maulokkově příchodu. Byl to rozčilující akt ponížení, že on, šedý věštec, vybraný Rohatou krysou, byl umístěn pod tohoto čarodějného nedouka.

"Mám pro vás úkol, šedý věštče Skarbitiku", oznámil kouzlič.

"Čeho se týká?", odvětil s nehranou nedočkavostí, rád za šanci zničit nový plán pošetilce klanu Skryre.

"Vydejte se na sever do stok u Velkého parku. Jděte po východní cestě na jih. Lidský kultista vás potká někde na cestě. Řekněte mu, že došlo ke změně plánu. Zaútočíme na západě a on musí odlákat městkou stráž z této oblasti, čímž nám dá čas shromáždit síly. Již zná plán, vy jen doručte mou zprávu".

Šedý věštec se na chvíli zamyslel, když uvažoval, co je za touto úpravou, ale po závalu chodeb na východě by musela být použita záložní chodba, proto změna na západ. Zústaly však jiné pochybnosti a on sdělil svou nejnaléhavější.

"Proč já, vůdče?".

"Šedý věštec zajistí, že se ubohý člověk bude třást strachy z následků selhání, a já potřebuji, aby uspěl", zdůraznil Maulokk.

"Vyrazím okamžitě".

"Dobře", prohlásil Maulok, obrátil se a zamířil pryč, zatímco Skabritik skrýval svůj jásot.

'Ty hloupý imbecile', přemítal. "Nechám tvého člověka jednat na západě a také každého městského strážce, hlídače, domobrance, rytíře, vojáka, klerika, čaroděje a člověka, který dokáže držet zbraň také, a až se tvůj útok rozpadne do masakru skavenů, velmi pyšně tě odvedu k odsouzení svým vlastním otcem a ostatními Lordy rozpadu ve Skavenmoru. Velezřec Kritislik mě dobře odmění za tvoje zničení, Maulokku, a já doufám, že se mi dostane cti uříznout tvou povýšenou hlavu z tvé zdechliny'.

S triumfem v srdci šedý věštec povolal šest běsnivců, sehnal dvanáct klanovýck krysáků jako další doprovod a zamířil chodbou ke stokám.

35.

Kapitán Keisler rychle vstoupil do instruktážní místnosti. Čas docházel. Pět destáníků mu věnovalo pozornost a čtyři čarodějové v rouchách stáli lhostejně na straně. Cech dodával podporu ochraně města už mnoho desetiletí, posílal své členy jako doprovod příležitostných vnitřních hlídek a poskytoval magickou pomoc při specializovaných událostech, jako jsou únosy rukojmích, obléhání a přepady.

Otevřel stočený pergamen v podpaždí a roztáhl ho na stole, přičemž položil korbele na rohy, by zůstal rozevřen.

Mapa systému stok byla stěží získána od Úřadu pro veřejné práce. Úředníci posedlí červenými tkanicemi se velmni zdráhali vzdát se mapy Velkého parku bez přemíry všemožných formulářů.

Keisler věděl, že se připravuje možný skavení vpád a něměl čas na pitomou byrokracii. Po několika slepých uličkách odkazujících na ostatní úředníky nakonec ztratil trpělivost. Vybuchl vzteky a byl nucen uchýlit se ke srážení hlav, aby získal, co chtěl. Zbylí (při vědomí) puntíčkářští úředníci rychle vzdaly údajů, mezi sliby stížností svým nadřízeným.

Keisler již krysáků čelil. Věděl, že byli ve Fauschlagu, ale doufal, že je to jen malé vojsko ke sledování a ně k jednání. Otravovalo ho, že Říše a většina Starého světa cílevědomě přivírala oči ke skavení hrozbě, ale on chápal proč a dokonce sympatizoval s takovou velkou nedbalostí. Pokud by obyvatelé znali čísla a čirou moc těchto tvorů, pak by panika a strach způsobily více škody něž skaveni kdy udělali. Bídná rasa zřídka jednala, ale když, zanechali toho za sebou málo. Zdálo se užitečnější soustředit zdroje do reálné a zjevné hrozby chaosu, zatímco v temnotě skavení síla rostla a oni čekali, ale na co? Něvěděl, ale stejně se toho obával, ať to bylo cokoliv.

'Lovec čarodějnic' mohl být agentem zlověstnější síly, ale byli tu jiné náznaky, že skaveni něco podnikají. Menší propuknutí nemocí, které bylo nemožné odhalit, se šířily od začátku karnevalu. Je to výsledek špatné hygieny? Nebo možná zla předcházejícího krysákům? Došlo k nájezdům na východě, severu a jihu. Byli viděni skaveni, ale obvykle byli popsáni jako 'hlodavčí bestiáci'.

Odvoláním se k několika službám dokázal přesvědčit velmistra rytířů Bílého vlka zahájit 'čistící tažení' v místních lesích. Rytíří několikrát zastihli skavení síly překvapené a krysáci byli vyhlazeni. Skaveni zmizeli stejně rychle, jako se objevili, nájezdy náhle ustaly. Znovu o sobě dali vědět před několika dny, když byly nalezeny zničené vesnice, hrůzné scény uvnitř a žalostně málo vysničanů nedávalo pochybovat o vinících.

Krysáci se zdáli táhnout k městu Bergsburg a velmistr se rychle rozhodl, že jeho řád vyrazí a zničí hrozbu jednou provždy. Keisler přešel své výhrady mlčením, když rytíři cválali z Middenheimu a mířili před skavení trasu, kde se rozhodli v osadě vyčkávat.

Veleknězova povinnost byla jasná, byl Ulrikův rytíř a jako takový neměl větší nepřátele, než ty poskvrněny chaosem. Keislerovy povinnosti byly méně přímočaré a často byly v rozporu s přáním politiků a šlechty, protože efektivní ochrana a kontrola města nebyla levnou záležitostí, a pokud byla nějaká věc cennější nade vše ostatní, byly to peníze. Někdy toužil vrátit se zpět do svých starých dnů hlídače, kdy prostě hlídal a zavíral, řešil zločiny a následující vyšetřování. Každý chtěl nezločinné a bezpečné město, ale nikdo za to nechtěl platit. Bylo to zoufalé.

"Mám důvod se domnívat, že tlupa bestiáků zakrátko půjde po této cestě", oznámil a ukázal cestu, jež mu odhalil jeho snad neškodný informovatel.

"Setkají se s kultistou svých bídných božstev chaosu, aby kuli pikle, ale budou překvapeni, neboť my v plném počtu budeme na jejich setkání čekat. Desátník Fleischer a desátník Ungluck budou čekat zde", nařídil a ukázal do boční chodby blízko severní hlavní stoky, kde byl nepřítel očekáván.

"Seržant Ekelhaft, Fronen a Wucht budou čekat zde", nařídíl a ukázal na jinou chodbu, tuto o něco dále.

"Když nepřítel přejde, vy zaútočíte zezadu. Jakmile druhá jednotka zaslechne zvuk boje, okamžitě zaútočí z druhé strany".

"Co chcete od nás?", dotázal se čaroděj ve středních letech.

"Mezi nimi bude čaroděj v šedém rouchu. Musí být zajat živ. Nemusím zdůrazňovat, jak důležité je chytit ho pro vyšetřování. Zná všechny jejich plány, doupata dalších bestiáků, kultisty, všechno. Použijte svou magii k potlačení jeho a především, nezabíjejte ho".

Keisler by dal přednost mít s sebou čaroděje z magických fakult, neboť jejich silná magie by měla málo práce se skavením odpadem. Ale Middenheimský cech používal lidskou magii rozvinutou z šamanských kořenů, ne naučenou elfy z Ulthuanu. Tedy nebyla tak silná ani smrtící. Ze základního pochopení věděl, že moc nezávislých čarodějů pochází z nějaké vnitřní studny energie, což ji činí slabší než fakultní magii, která je tahána přímo z mocných magických větrů. Nezávislí čarodějové jsou mírumilovní akademici (narozdíl od svých k boji cvičeným kolegům z fakult), což je činí velmi neochotné zaplétat se do bojů a nespolehlivé a neefektivní, pokud tak učiní. Tato neschopnost se projevila během posledního vpádu choasu a urychlila vytvoření fakult elfy.

"Nějaké otázky? Ne? Dobře. Jdeme hned. Desátníci, zavolejte své hlídky do zbraně a nechť je Ulrik s námi".

36.

Trvalo věky najít Hergara, neboť byl se ponořil do dalšího popíjení. Po mírném vystřízlivění trpaslíka, sebrání Elldrigarových zbraní a vlastního vybavení zamířili zpět k domu.

"To jste tu brzo", zanaříkal Elldrigar.

"Pokud si pamatuješ, moje směna je za dalších šest hodin", odsekl Hergar.

"To je jedno, jsme tady, takže jdeme na to", ozval se Jakob. "Nejdřív vklouznem do týhle uličky, abychom se připravili neviděni".

V temnotě úzké uličky a mimo rušný dav se skupina začala připravovat na boj. Když byli připraveni, začali diskutovat, jak provést plánované vniknutí.

"Jak se dostanem dovnitř?", otázal se Jakob, čímž nadhodl první problém. "Nemáme Dieterovu magii k otevření zámku".

"Co oknem?", nadhodil Hergar.

"Všude kolem jsou lidi", odvětil Elldrigar.

"Tak půjdem starým osvědčeným způsobem", zašklebil se Hergar a jeho úsměv přinutil Elldrigara zavřít oči a vydat zasténání marnosti.

37.

Skarbitik zatlačil na tajné dveře a vstoupil do temných chodeb lidských stok. Se svojí besnivčí stráží kolem se šedý věštec vlekl hustou odpadní vodou. Malí bratříčci pištěli a cupitali kolem po nerovném zdivu a mnozí plavali v proudu vedle skavenů, jakoby nějak přitahováni svými požehnanějšími a rozvinutějšími příbuznými.

Jeho pletichy a hloubání bylo přerušeno náhlým rachocením útočících obrněných těl zezadu. Jeho ruka instinktivně sáhla po zubatém měči na zádech a vytáhla ho. Zvuk kovu následovaly výkřiky a pištění, byl to lidský přepad.

Nad zvuky boje Skarbitik rozeznal typický proud skandování způsobené sesíláním kouzla. Kouzlením by jeho doprovod rychle padl a zanechal ho samotného, pokud by mu nepomohl.

Skarbitik začal vlastní zaklínání, volal moc Rohaté krysy a splétal své kouzlo se zamračeným hněvem.

Vrásnivcový plyn se v přívalech zvedl z každého póru jeho kůže, napnul mu srst a rozevlál roucho v mihotavém víru. Energie v něm se tlačila ven a byla vysílána ve vířících vlnách přes skavení válečníky, žhnoucí chapadla dýmu klouzala po jejich tělech, prostupovala vzduch svým vlivem.

Jakmile válečníci vdechli štiplavou čarodějnou černou mlhu, její síla začala proudit jejich žilami, naplňovala je nadpřirozeným elánem. Mlha vnikla do jejich mozků a vyvolala hrozivou berserkovskou zuřivost, která mohla být utišena jen nevybíravým pobitím svých nepřátel. Skaveni se vrhli na soupeře, přičemž divoce ječeli a sekali. Dva klanoví krysáci zemřeli na infarkt z přetížení, jejich těla nebyla schopna splnit požadavky krvežíznivého čarodějnictví. Nehledíce na riziko svých činů ostatní pokračovali v divoké zuřivostia zavile vřeštěli.

Skarbitik slyšel spěchající kroky přicházející zpoza něj, což odhalovalo další síli uzavírající skaveny uprostřed. Proklínaje situaci znovu sáhl pro svou moc s soustředil ji do ničivé síly proti posilám.

Strážce v blížící se frontové linii svítil lampou, a jakmile spatřil Skarbitika, padl na zem. Černá energie prolétla kolem jeho paže do cihel, chapadla moci se změnila v praskliny. Lidé zoufale spěchali stranou, aby se vyhnuli zející trhlině otevírající se pod nimi, ale mnohým se to nepovedlo a propadli se do temné díry, omezení chodby znemožňovalo únik. Než mohla rozptylovací magie čerodějů zapůsobit, čiré kamenné čelisti se zavřely a rozdrtily vše uvnitř, vyděšený křik ztracených lidí byl náhle ukončen zvučným bouchnutím kamene o kámen.

Odpadní voda tekoucí chodbou zrudla, jak pohřbená těla pomalu vypouštěla svůj obsah skrz úzké trhliny.

Ti, kteří dokázali uniknout propasti, rychle zaútočili křičíce své kletby na šedého věštce odpovědného za tak příšerný konec jejich přátel a druhů.

Na oplátku se Skarbitik střetl s jejich útokem se zápalem, sekal maniakálně nalevo napravo. Využil jednu ze svých dlouhých čepelí a svůj očarovaný meč, zatlačil strážce a pohodlně způsobil těžké a smrtelné zranění dvěma, kteří se příliš přiblížili.

S těly a odseknutými údy u nohou náhle pocítil ve své mysli lidskou magii snažící se stisknout jeho rozum. Skarbitik sebral magickou energii k odražení útoku a po krátkém úsilí býl úspěšný. Přišel další útok a znovu jej odrazil zajišťuje, že se jej nedotkne, zatímco vykuchal blízkého hlídače špičkou svého meče.

Jeho síly byly rychle vyčerpávány bojem a on potřeboval čerstvý příliv, aby jej podpořil, potřeboval vrásnivec. Věštec si přehodil dýku, chytil jí za špičku a vrhl zbraň, aby si uvolnil ruku. Špička se zabodla do tváře čaroděje a hrot vyrazil mezi krvavou tříští na temeni jeho lebky, tělo padlo dozadu, kde vyvolalo zděšení mezi ostatními čaroději. Nebyli vojáky a takový masakr na jejich vlastních je velmi rozrušil.

Zoufalství zasáhlo Skarbitika, zatímco tápal po vzácných valounech a široce máchal svou čepelí, aby získal důležitý čas. Cítil kondenzovanou sílu ryzího magického kamene, popadl ho a hodil do tlamy. Vrásnivec mu dopadl na jazyk, zatímco se dva odvetné čarodějné útoky zabořily do jeho mozku. Jeden odrazil, ale navzdory nejlepšímu úsilí a použitím veškeré své moci nemohl odvrátit druhý.

Všechno vybledlo a valoun vypadl z jeho ochablých rtů dopadaje s drobným žblunknutím do vody. Skarbitikovy myšlenky pohasly, jeho vidění se rozmazalo a jeho tělo ochablo, jak vzpomínky mizely.

38.

Jakob si obmotal svůj plášť kolem těla a nasadil si kápi, aby zakryl své obrněné rysy. Přešel ulici, aby se připojil k ostatním před domem, kde stál Hergar mimo dohled napravo ode dveří, Elldrigar nalevo. Po hlasitém zaklepání na těžké dveře ustoupil.

Uplynula plná minuta, během níž jim procházející hýřilové věnovali malou pozornost. Znepokojený Jakob postoupil, třikrát bouchl na dveře a znovu odstoupil.

Zvuk odemykaného zámku pozvedl ducha družiny a všichni se napnuli očekáváním. Dveře se trochu pootevřely a odhalily příkrého muže ve středních letech s vlnitými hnědými vlasy.

"Co…", začal, ale byl odstrčen Hergarem vrazivším do dveří, které bouchly muže do tváře a poslaly ho klopýtavě zpět. Trpaslík spěchal dovnitř, Jakob a Elldrigar následovali marně se snažíce o nenápadnost. Muž sáhl po zbrani, zatímco si držel nost, z něhož mu mezi prsty vytékala krev. Hergar kopl a jeho bota přistála muži ve slabinách. Člověk vydal tlumený výkřik a zhroutil se přímo na Hergarovu letící pěst. Mužova hlava sebou po ráně škubla a on odlétl, aby se s bouchnutím volně rozplácl na podlaze.

Trpaslík si setřel krev, která nyní pokrývala jeho kotníky, do kalhot, plivl pohrdavě na ochablé tělo a rozhlédl se. Jakob jemně zavřel hlavní dveře, čímž zajistil soukromí.

Vnitřek byl zaprášen a chudě zařízen a z jeho zanedbání bylo jasné, že v něm nikdo nebydlí.

"Porozhlédněte se po schodech dolů", zašeptal Jakob doufaje, že ostatní v domě neslyšeli útok. Museli spěchat, měli jen několik minut, než bude nepřítel postrádat svého kolegu, který se vypravil jen ke dveřím.

Plížíce se předsíní začali jemně otvírat dveře a nahlížet dovnitř.

Elldrigar zastavil před místností, ustoupil a vrátil se do sousední komnaty, pohlédl dovnitř a prohlížel si pravou zeď. Usmál se a vyšel zpět, kde začal zkoumat část předsíně.

"Co je?", zeptal se tiše Jakob.

"Pokoje", zašeptal. "Je mezi nima mezera aspoň sáh".

"Skrytý dveře", potichu prohlásil Hergar a přidal se k hledání, zatímco Jakob zůstal hlídat a poslouchal, zda někdo nejde.

"Mám to", oznámil Elldrigar a zatlačil na falešnou lampu naproti podezřelé oblasti. Zeď cvakla a část se přehoupla zpět, čímž odhalila špatně osvětlené schody vedoucí dolů. Zespodu se slabě ozýval zvuk kopání, což dobře skrylo jejich příchod.

Elldrigar a Jakob pomalu vytáhli meče. Hergar zvedl kladivo a začal odhodlaně sestupovat, zvuk práce byl jasnější každým krokem.

Velký sklep dole obsahoval několik masivních truhel u pravé zdi a nalevo visela tři hnijící černá prkna svázaná špinavým provazem do trojúhelníku, na němž byla náhodně přibita řada šňůr nesoucích oplzlé krysí lebky.

Dva muži klečeli před touto děsivou ikonou jakoby v modlitbě, na stole po jejich levici ležely obětní dýky a další tajemné pseudonáboženské náčiní, mnohé pokryté rudou. Hrubě ražená chodba vedla několik sáhů přímo naproti vchodu, tři muži v hrubých šatech pokračovali v hloubení a házeli suť do velkého sudu za nimi, jenž byl z poloviny plný.

"Dobré ráno, krysolízové", pozdravil Hergar a vystoupil zpoza rohu s kladivem spočívajícím na svalnatém rameni.

Muži se obrátili a zmateně hleděli na něj a sebe navzájem. Elldrigar vystoupil po Hergarově levici s vytaženým mečem, Jakob se postavil napravo a vytáhl svou krycí dýku.

Dva muži před oltářem vstali a rychle vytasili ze svých kabátců dlouhé čepele. Ti hloubící vystoupili a změnili sevření svých krumpáčů z nástroje na zbraň.

Elldrigar se vrhl dopředu a ucukl, čímž vyprovokoval nervózního člověka s krumpáčem, aby udělal předčasný pohyb vpřed. Mužův úder byl divoký a Elldrigar potřeboval jen lehce uhnout, aby se mu vyhnul. Pokročil kus dopředu nalevo, a pak udeřil, hrot jeho meče přesekl hřeben nosu, rozdrtil ho, udělal hlubokou ránu nalevo, než prosekl víčko a zasekl se do bulvy. Muž zaječel a odklopýtal dozadu, čirá tekutina a proud krve proudil z roztržené díry.

Elldrigar máchl na vedlejšího kopáče, vysekl mělkou ránu na jeho ruce a donutil ho ustoupit. Třetí hloubič vrhl svůj krumpáč na mrštného elfa v nízkém oblouku. Špička projela jeho kalhoty a odřela kůži, tupý nástroj způsobil více bolesti než škody. Elf se zachmuřil a udeřil mečem do krumpáče, zatímco o krok ustoupil. Třemi seky vyrazil zbraň z ruky soupeře a mrštil jí stranou.

Hergar skočil na uctívače proti němu a vedl kladivo divoce proti lidské hlavě. Muž horečně ustoupil a sekl po Hergarově boku, dýka hvízdala ve vzduchu. Ostrá čepel projela po jeho kůži, otevřela ji a odhalila kyčelní kost. Trpaslík zasyčel a rozzuřen bolestí nenávistně nízko máchl kladivem.

Pevná hlavice kladiva narazila do kolene jeho protivníka s nezastavitelnou silou. Kost pronikla kůží, vazy se roztrhaly, jeho noha se silně ohnula odporně nepřirozeným směrem. Člověk se s jekotem zhroutil na zem, čepel mu vypadla z ruky a všechna jeho vnímavost byla zaměstnána těžkou bolestí jeho nohy.

Stín kladiva padnoucí na jeho tvář předcházel konečnému zničení jeho lebky následným nárazem. Kladivo prorazilo hlavu a otřáslo částí podlahy, kde vytvořilo malý kráter po zničení mužovy hlavy.

Jakob umožnil uctívači před sebou zaútočit první, záměrně zůstával v klidu. Jeho sok skočil, jen aby byl jeho dlouhý nůž zachycen Jakobovou dýkou. Zvedl zbraň do výšky a udeřil mečem. Těžká čepel pronikla bokem soupeře a rozervala hluboké zranění. S trhnutím Jakob uvolnil kultistovu čepel od své dýky a ustoupil. Soupeř okmažitě skočil kupředu a sekl horizontálně s výkřikem nevole.

Jakob se skrčil, umožnil čepeli prolétnout mu nad hlavou, než vyskočil drže meč před sebou. Ozvalo se přeskání žeber a meč bastard zajel do mužovy hrudi. Tvář nepřátele se zkroutila do zkřivené masky a dýka vypadla z jeho sevření. Jakou krutě zakroutil svou zbraní, čímž donutl soupeře vykřiknout, jak drtil vnitřnosti. Zkrvavený hrot vyjel nepříteli z krku, a on s hrubým trhnutím osvobodil svou zbraň a obrátil pozornost jinam. Napíchnutý člověk si mačkal hrozné zranění, smrtelné bodnutí nyní nechalo jeho život vycházet stálým poryvem a teplé kapky stříkaly přes ruce marně se snažící zastavit proud. S bolestnou grimasou padl na podlahu a slabě klokotal.

Elldrigar ustoupil stranou, jak se odzbrojený člověk vrhl kupředu s napřaženýma rukama. Bleskovým pderem elf nacpal svou zbraň do vystaveného podpaždí a ozvalo se prasknutí kosti, jak se čepel ponořila do trupu a vynořila se na druhé straně. Přibodnut na čepeli válečník vydal ostrý výkřik a ztuhl, jeho napnuté paže sklesle klesly na boky a z jeho úst vytryskl karmínový proud, jak se jeho plíce otevřely.

Elldrigar okamžitě vytáhl svou zbraň, masitá pochva přilehla těsně k oceli a donutila ho použít všechnu svou sílu, aby přemohl stisk. Pak skočil dopředu, aby dorazil zraněného kopáče, jehož paže stále krvácela, ale mužův krumpáč se střetl se zkrvaveným mečem po zoufalém máchnutí a zastavil ho. Elf se zhoupl na patách a provedl se svou útlou zbraní skoro plný oblouk, než ji zarazil do mužova boku. Ostří se zabodlo hluboko a zanechalo rozeklanou ránu chrlící hojný vodopád krve s kusy vnitřností. Člověk se prohnul a zhroutil na zem, kde se kroutil, jak z něj odcházel život.

Hergar vystartoval a plácl svou zbraní do páteře oslepeného člověka, který si držel ránu a vyl utrpením. Obratle vydaly uspokojující prasknutí a ochromený nepřítel se rozplácl ječe na podlaze.

Ignoruje prosebné štkaní Hergar vysoko zvedl svou zbraň a máchl jí dolů na nepřítelovu tvář, čímž se zvučným prasknutím rozdrtil lebku. Kusy mozku a kostí vylétly kolem a krev se vyřinula ve vysoké rudé fontáně, přičemž postřákala trup a tvář trpaslíka. Hergar s čvachtnutím vytrhl svou zbraň pokrytou lepivou vrstvou lidských těl.

Trpaslík se otočil a z jeho zbraně odkapávaly husté kapičky hrozných zbytků, když nenašel jiného soupeře, tak si hodil kladivo na rameno a vydal se podrážděně k truhle. Shledal těžkou bednu zamčenou, tak ji rozdrtil.

Elldrigar a Jakob začaly prohledávat těla, zatímco Hergar otevřel další truhly se stejnou surovostí, zabíječ si vylíval zlost nad rychlým koncem boje a snadným vítězstvím.

"Našels něco?", zeptal se Jakob, když se trpaslík prohrabával v nově otevřené bedně.

"Dokumenty a… peníze".

Zvedl naditý měšec, pak další a jeho oči planuly lakotou.

"Tady je alespoň tisíc korun", ušklíbl se.

Jakob přispěchal, a shledal, že trpaslík nepřeháněl. Deset tlustých váčků leželo mezi otrhanými, runami zdobenými rouchy a množstvím medailónů. Každý amulet nesl symbol Rohaté krysy na jedné straně a černý onyx se siluetou krysí hlavy se zkroucenými rohy a rudýma křišťálovýma očima na druhé. Těch si nevšímali, jejich pozornost byla upřena na jiskřivé zlaté peníze.

"Bereme všechno", řekl Jakob chtivě a láskyplně hladil váček.

"Opravdu?", odsekl Hergar s veselou jízlivostí.

Elldriar zalovil pod šaty na kultistově tělě a vytáhl řetízek, který nalezl na krku mrtvoly. Medailon byl stejný jako ty v truhle. Při prohledání ostatních mrtvol nalezl podobnou ozdobu na každé.

"Každý měl jeden", prohlásil, snaže se vytrhnout své druhy z jejich chtivosti zlata.

Neodpověděli pohlceni hrabivostí. Vzdal to a začal se prohrabovat dokumenty.

Jakmile si pár plně nacpal kapsy uloupeným bohatstvím, promluvil Jakob, konečně se navrátivší k záležitostem po ruce.

"Našels něco?".

"Členy, kontakty, nepřátele, soupeře, nic o nějakém spiknutí".

"Začni prohledávat místnost, pokud tady je něco k najití, pak to ty nejspíš odhalíš…".

"Jasně, to je hotový. Říkal jsem to, aby byli jste zaměstnáni slintáním nad lesklými kovovými disky", prohlásil kousavě.

Jakob si ho nevšímal, neboť se choval jako každý normální člověk a tudíž neviděl důvod pro pocit hanby.

"Hergar a já budeme pokračovat v prohledávání", děl a nevšímal si odměřeného pohledu Elldrigara, který začal vizuálně a fyzicky prozkoumávat zdi a podlahu začínaje s oltářem. Hergar a Jakob téměř dokončili prohledávání papírů, když elfovy zručné prsty něco našly.

"Tady", prohlásil triumfálně.

Vzhlédli a viděli je vytahujícího cihlu ze zdi, čímž odhalil malou dutinu. Opatrně sáhl dovnitř a vytáhl silný válec, otevřel konec a vyndal čistě srolované pergameny. Část podal Hergarovi a Jakobovi a všichni tři začali rozvírat a číst dokumenty. Jakob promluvil první s nevírou v hlase.

"U bohů, skaveni plánují útok. Velký. Vylezou na východě města".

"Tohle nastiňuje plán, ale není tu zajištění odporu. Jakoby očekávali, že je všichni budou ignorovat", vykládal Hergar užasle a znovu čet slova, aby si potvrdil, že údaje správně přečetl.

"Myslím, že vím proč", vážně prohlásil Elldrigar.

"Co?", děl Jakob.

"Kapitán hlídky na východě, Keisler, je jedním z jejich agentů".

"To jistě ne", pronesl Jakob s hrůzou.

"Zatracená hlídka. Znám je. Nemůžete věřit jedinýmu z nich. Thagi, ani jedinýmu z nich", odplivl si Hergar opovržlivě.

"Podle tohodle je chrání léta a nepochybně zajistí, že veškerý odpor bude v danný čas jinde", pokračoval Elldrigar klouzaje po textu.

"Ale pokud se to stane, město padne", prohlásil Jakob.

"Jo, musíme ho zastavit", pronesl Hergar dychtiv vyzískat o příležitost k boji, zejména proti hlídce města, které ztratilo jeho sympatie.

"Jak?", přemýšlel Jakob.

"Doneseme to veliteli hlídky. Ať se o to postará", zavrčel Hergar s odporem, jelikož neměl v lásce ochranný sbor města a byl rozpolcen mezi jednání proti němu a odmítnutím nechat se zatáhnout do vnitřních bojů.

"Několik nepodložených listů? Nikdy tomu nebude věřit", prohlásil Jakob s jistotou.

"Potřebujeme víc důkazů", souhlasil Elldrigar.

"A jak je, u Grungniho vousu, získáme?", vyprskl Hergar.

"Absolutně nemám páru", stručně odvětil Jakob. Byl válečník, ne detektiv a nevěděl, jak si poradit s tímto druhem intrik.

"Dobrá, nejlépe bude probrat to jinde pro případ, že by se objevili další jejich přátelé", děl Elldrigar a ukázal na krví prosáklé a rozdrcené zbytky stoupenců kultu.

"Fajn, vezměte všechny důležitý dokumenty, peníze a nějaké medailony. Trochu se prospíme a promluvíme si zejtra", navrhl Jakob doufaje, že by v noci mohlo přijít nějaké božské vnuknutí, neboť jinak byli nahraní.

39.