Skaven pages

23.

Morupán Festrik zachmuřeně seděl na svém hnijícím hnízdě hýbajícím se hemžícími se červy, zatímco kolem volně poletovaly mouchy. Ten třikrát zatracený šedý věštec mu tohle udělal.

Zúčastnil se náboženského setkání k poctě tajného Klanu svaté noci Plíživého zánětu. Ve stejné době se vyskytl mohutný zával v rozšiřovaných chodbách. Jeho nepřítomnost a nepřítomnost jeho morových mnichů z oblasti vypadala velmi podezřele. Co více, nemohl vyzradit, proč byl pryč, neboť byl svázán Zákonem hnusu, aby neodhalil nic z vyznání morových mnichů.

Jeho plány by se zdržely, možná by byly dokonce zmařeny jakýmkoliv zkoumáním jeho záležitostí Maulokkem. Rozzloben se odebral do svého kabinetu morů rozhodnut vypořádat se s vyníkem co možná nejdelším a nesadističtějším způsobem.



Maulokk pevně připrevnil štít jádra reaktoru prověřil silové pečetě, aby se ujistil, že je vše bezpečné. Když shledal vše uspokojivým, začal opakovat proces na dalších vzorcích, zatímco myslel na poslední tajné zprávy získané přes machinace a vliv krysího krále klanu Eshin.

Šedý věštec Skarbitik ztratil téměř tři čtvrtiny svých vojáků ve dvou následných lidských přepadech, což naznačovalo, že nejen lidé objevili jeho působení, ale také použil špatně maskovaný plán, což jim umožnilo předvídat jeho kroky a připravit se na další útok. To bylo mazané selhání, které mu chytře umožnilo přenést vinu jinam, chránit sám sebe a dál pokračovat ve svém vytrvalém narušování.

Maulokk dokončil poslední reaktor a rozhodl se jít a navštívit šedého věštce Tikrica, načež hodil závěs na stůl a odešel.

V chodbě zahlédl koutkem oka letmý pohyb. Instinktivně vyskočil, prolétl vzduchem do ochranného kotoulu a vytáhl dýku. Když vstával, zachytil šustění látky rychle se k němu blížící. Zanechal jakéhokoliv zjišťování, kdo to byl, soustředil všechny své myšlenky na boj. Natáhl se a jednal nacvičeným způsobem.

Vrah klanu Eshin držel v každé ruce plačící čepel, temné vražedné nože vytvářely temný jed syčící a rozežírající kámen, kam dopadly kapky. Jedna taková čepel vylétla na Maulokka, druhá zůstala vzadu na obranu.

Úder byl testovací, čehož Maulokk využil. Zachytil vrahovu čepel jílcem a zvrátil ji v soupeřově sevření. Kopem do břicha odkopl vraha dozadu a donutil ho pustit ji ze sevření. Dopadla špičkou na kamennou podlahu, kde její žíravá náplň rychle otevřela díru, do níž vklouzla.

Oba skaveni se bojovně přikrčili čepele natažené před sebe. Vrah studoval kouzliče, kterého již podcenil a výsledkem byla ztráta jedné čepele, což vyrovnávalo síly.

Maulokk si naopak měřil vraha, jehož držení těl a pohyb jasně naznačoval, že byl nadřazen obvyklým členům klanu Eshin. Možná to byl mistr vrahů nebo dokonce pán stínů, každopádně byl v boji velmi zběhlý.

Maulokkovou hlavní výhodou bylo jeho brnění, neboť ho nosil pro ochranu před výbuchem při práci. Cena jeho čarodějné obrany by však byla drasticky snížena čepelí klanu Eshin, která se dokáže prožrat skrz téměř jakýkoliv pevný materiál.

Především by potřeboval udržet vraha od vytažení jeho druhé zbraně, takže Maulokk převzal ofenzivu, skočil se svou dýkou a pokusil se zatlačit svého nepřítele dál. Vrah se vyhnul svěžím a ladným skokem, kterým jakoby porušoval gravitaci.

Maulokk zaútočil, když se vrahovy špičky dotkly země, nenápadně přehodil dýku z pravé ruky do levé, a pak klamě udeřil. Trik však byl odhalem a vrah uskočil hvězdou, jenž jej odnesla do bezpečí, kde rychle skočil na nohy a znovu se postavil do bojové pozice.

Mohutně stavěná foukačka na jeho zádech dovolovala použití v souboji, takže ji vrah s trhnutím uvolnil a chytil jako účinný klacek, což nahradilo jeho ztracenou čepel.

Dvojice se pohybovala a kolébala, instinktivně čenikala, jejich oči byly vzájemně spojeny, hledaly slabost, mezeru. Po dlouhé chvíli vrah jednal, potřeba dokončit svou misi a nebezpečí příchodu posil nebo pomoci ho rychle donutilo jednat zbrkle.

Vedl úder na Maulokkův žaludek, kouzlič jej odrazil a sekl v odpověď na vrahovu tvář.

Ten jej foukačkou úspěšně odklonil pouhý palec od své kůže a strčením odrazil Maulokkovu čepel, čímž otevřel jeho střech a vytvořil si cennou příležitost.

Vrah okamžitě bodl na vystavenou hruď svého cíle. Maulokk se zvrátil, takže slintající špice vyřízla kouřící díru do jeho roucha, ale nedotkla se brnění či kůže.

Během piruety máchl Maulokk loktem do útočníkovi hrudi využiv otočku jako hnací sílu a přitáhl si dýku zpět.

Vrah byl nucen uskočit stranou, ale sekl do vystaveného kloubu, než ho skok odnesl z dosahu. Čepel zazvonila na vrásnivcovém brnění, které zasyčelo pod dotekem jedu, a pak projevilo zlost v podobě černého blesku. Ďábelská síla zasáhla vraha, ale díky jeho tuhé kůži neudělala nic horšího než sežehla jeho kožešinu a pomohla ho rozrušit na nejnepatrnější stupeň, daleko méně, než by měla. Vrah věděl o Maulokkově obraně a artefaktech a byl na ně mentálně připraven.

Maulokk skočil kupředu a vrhl na nepřítele široký zadní vbod, jímž vyryl hlubokou jizvu na jeho biceps.

Skavení zabiják ustoupil, několik proužků dýmu kouřilo ze sežehlé srsti, a zvedl čepel varovně před sebe.

Než by se vzpamatoval ze svého dlouhého útočení, Maulokk popadl svou výhodu. Znovu nabyl rovnováhu skokem nahoru. Vrhl divoké bodnutí do tváře svého soka a současně otočil celé tělo. Bodnutí bylo odraženo foukačkou, která pod ranou praskla, a Maulokk provedl kop v opačném gardu, patou do skavenova boku. Vrah byl skopnut nešikovně stranou, což poskytlo Maulokkovi další cennou příležitost.

Mrštně dopadl, přehodl svou dýku do pravé ruky a bodl do hrudi svého nepřítele vyvedeného z rovnováhy. Jako na péru se vrah vrhl pryč házeje zlomenou foukačku Maulokkovi do tváře, ústupem získal ještě další místo na zotavení a přípravu mazaného útoku.

Nad zemí vrah vytáhl vrhací hvězdici z opasku a vrhl ji. Maulokk nebyl ošálen předešlou foukačkou a udržoval soustředění, které bylo nezbytné v takovémto smrtelném a velmi náročném boji.

Foukačka se neškodně odrazila od jeho helmy, takže byl schopen odrazit smrtící projektil dýkou ze vzduchu. Šuriken se zaleskl proti jeho čepeli a zazvonil neškodně na podlaze.

Maulokk se rychle přibližoval. Druhý šuriken se objevil ve skavenově ruce a Maulokk bez odkladu vyskočil, když ho spatřil. Zbraň zahvízdala a zabodla se do brnění na jeho stehně, pronikla jím a částečně se ponořila do masa, čímž vpustila jed do jeho oběhu. Počáteční účinek toxinu a šoku okamžitě znecitlivěl kouzličovu nohu, což mělo za příčinu jeho nemotorný dopad, ač nikoliv tak těžkopádný, jak předpokládal.

Vrah vyrazil, aby využil slabosti své oběti, předpokládal, že jed pracuje naplno. Maulokk divoce mách zbraní a nepřítel se zaklonil v poslední chvíli, takže nůž jen otevřel ránu na vrahově tváři, místo aby mu rozsekl čenich. Překvapený, ale nikoli bezbranný nepřítel divoce bodl v odvetě. Maulokk se pokusil vyhnout, ale ač se snažil zakrýt většinu své pomalosti, jed již bránil jeho obratnosti. Cítil špičku čepele zasáhnout jeho bok, rozpustit a proniknout kovem a škrábnout ho na kůži. Žíravý jed chtivě pálil jeho tkáň a s bolestí vynásobenou rychlostí mách zápěstím držícím smrtící nůž. Dýka rozsekla kosti předloktí a ponořila se hluboko do srsti smáčené krví.

Vrah zasyčel a rychle potlačil oslabující vlny bolesti proudící jeho tělem jako záplava.

Maulokk vrazil do svého protivníka hlavičkou, přerazil řezáky a rozsekl vrahovy rty a nos ostrými bodci své helmy.

Pokračuje ve víru chladně naplánovaného vzteku a současně bojuje druhou bitvu proti jedu v sobě Maulokk vrazil obrněné koleno soupeři do slabin, čímž ho srazil na zem. Nenechal mu ani nejkratší úder srdce na získání rovnováhy a vyrazil znovu vpřed, následoval koleno loktem se špicí vražený do břicha, který vraha zkroutil a pronikl jeho kůží. Maulokk trhnul sem a tam než vytáhl špičatý loket, poklekl a praštil pěstí z boku do sanice. Ničivý náraz přerazil kosti a vyrazil několik zubů z násilně zavřené tlamy.

Vrah přehodil svou čepel z přeražené ruky do volné a sekl. Byl zpomalen zraněním a Maulokk neměl problém zvednout paži a chytit mu zápěstí, čímž útok zastavil. Kouzlič vytáhl svůj nůž z údu soupeře, zkroutil ho, aby způsobil paralyzující utrpení a odložil další útok jedovaté dýky.

Vrah se třásl příšernou bolestí a s temným zasyčením stáhl dýku a znovu po Maulokkovi bodl. Čepel se sotva pohnula, když Maulokkova vlastní dýka vklouzla do vrahovy hrudi.

Jen vrahova mimořádná obratnost a síla mu dovolila uhnout stranou natolik, aby úder nebyl smrtelný. Místo probodnutí srdce špička prošla mezi žebry a zanořila se do levé plíce.

Skaven zavrávoral, chytil si zranění probodnutou rukou a snažil se sesbírat dost síly pro konečný útok. Chraplavě dýchal a s každým výdechem vykašlával krev. Maulokk ustoupil též, dal svému nepříteli místo, které potřeboval, aby naň povolal magickou energii.

Přitáhl temnou sílu, spletl ji kolem sebe a svedl nahromaděnou energii do natažené ruky. Maso pulzovalo zelenou září a praskalo odpornou energií. Vrah bojoval s muky procházejícími jeho nervy, krev kapala na podlahu, zatímco přemýšlel, že jeho jedinou povinností je zabít Maulokka, jeho přežití je vedlejší.

Maulokk odvážně vykročil kupředu, odrazil chabý pokus o útok a plácl dlaní soupeře do tváře. Bídné světlo se zdálo proudit do skavenova obličeje a stékat žilami a tepnami do zbytku jeho těla, jas ho osvětloval zevnitř a zhoubně se šířil. Vrah křičel a vřeštěl, jeho svaly a kůže začaly chřadnout, praskaly na kosti, které také začaly s křoupáním praskat. Jeho opasky s vybavením z něj spadly, jeho tunika a plášť sklouzly, když se zmačmě zmenšil.

Vrah se zhroutil na své šaty a vybavení a tajemně žhnul, jeho tělo pomalu sesychalo, stávalo se menším a menším, jeho křik dosáhl nezměrné výšky, než odumřel a jeho tělo nebylo větší než Maulokkova noha.

Kouzlič dloubl botou do kouřící slupky, a pak ji zvedl, aby prozkoumal jemné detaily, než ji vložil do váčku s ostatními suvenýry, které vytvořil podobným zabitím.

Vytáhl si vrhací dýku z masa a pomalu nechal transmutující energii naplnit jeho tělo a zničit zbylé usazeniny smrtícího jedu, s nimiž si jeho tělo nedokázalo poradit.

Byl to zdlouhavý proces, takže otevřel lahvičku skalmu, který měl pročistit jeho systém. Byl jeho vlastní výroby, ač to nebyl jeho recept. Vyroben ze směsi práškového vrásnivce, různých bylin a zmutovaných hub byla asfaltová substance vhodným léčitelem zranení, ale její účinek byl vyčerpávající. Maulokk vetřel tenkou vrstvu na své zranění kovovou stěrkou a připravil se na palčivou bolest, která se okamžitě rozšířila kolem míst, kde pasta ležela.

Zatnul zuby a začal dýchat nuceným sípěním, jeho kůže bublala a kroutila, jakoby byla naplněna množstvím hmyzu, které se tlačilo k povrchu a snažilo se proniknout ven. Nespoutaná mutace pomalu odezněla, když byla pokožka zregenerována, a zanechala temné zakřivené jizvy pod jeho bílou kožešinou.

Zhluboka vydech, muka zmizely. Mohl nechat zranění vyléčit se přirozeně, ale chtěl být v plné síle, až přijde další etapa jeho plánu. Nemohl vyloučit možnost, že díky úskokům bude třeba další boj.

Vrátil na skalm víčko a založil ho. Vytáhl z podlahy plačící čepel, sebral druhou, vložil obě do jejich odolných pouzder a odnesl vzácné zbraně do svého doupěte.

Bude potřeba prohodit pár slov s šedým věštcem Tikricem, než zavolá Skracka, a pak tu je ten člověk, Maximillian.

24.

Hergar změnil pokoj u Hladového hobita. Nyní, když zabili vůdce nepřátel, byli neustále ohroženi možnou odvetou.

Tři z nich seděli za zástěnou a pili pivo a víno po té, co prospali většinu dne. Nikdo neřekl nic o Dieterově smrti, neboť byli všichni žoldnéři, prodejné meře, nájemní zabijáci, a tudíž pro ně byla smrt pracovní riziko. Putovali a pracovali s ostatními, viděli přátele a nepřátele společně umírat před svýma očima, a byli emočně zoceleni proti takové tragédii. Všichni si vzpomínali na Dietera, čím byl, co dělal. Klerik nyní žil v jejich vzpomínkách a truchlení jako fňukající děvčata by situaci nezměnilo. Možná v dalších letech připijí na jeho paměť a budou o něm mluvit, ale nyní se zabývali jinými věcmi, jako bylo jejich vlastní přežití.

"Co teď?", zeptal se zarytě Hergar, temné strupy křižovaly jeho lebku, provizorní obvazy zakrývaly sešité rány.

"Užijeme si festival, nepřítel je bez vedení", odvětil Jakob přesvědčeně a uspokojeně se opřel do sedačky.

"Nebylo to moc lehké?", nadhodil Elldrigar.

"Co? Jsou to jen hlodavci, nepříliš chytří", ostře ho pokáral Hergar.

"Přesto mám podezření".

"A bychom měli podle tebe dělat? Znova se plazit stokama? Líbí se ti to?", zeptal se Hergar sarkasticky.

"Co s tim M?".

"Zradil krysáky a vrátil se k práci, nebo pokud je muž činu, pokračuje tom, a já mu přeju hodně štěstí", odvětil Hergar, zvedl svůj korbel a připil jejich neznámému dobrodinci.

"Co když chtěl zaujmou místo vůdce, kterýho jsme zabili? Co když jsme byli poslaný pomoc mu postoupit v hierarchii? Pokud získal vládu, bude chtít udělat něco působivého, aby jí udržel", děl Elldrigar.

"Teda… ehm", zamračil se Hergar zmaten a neschopen nalézt nějakou přesvědčivou odpověď. "A co?", řekl nakonec přezíravě, mávl rukou a zahleděl se za bar, jak vytlačoval myšlenku z hlavy.

"Uhodil hřebíček na hlavičku, Hergare", přidal se Jakob.

"Ne, neuhodil", přišlo okamžité strohé vyvrácení, trpaslík držel svůj názor a tvrdohlavě odmítal věnovat pozornost novým událostem zjevujícím se před ním.

"Ano, zatraceně uhodil", trval na svém Jakob.

"Dobrá, tak to tu máme znovu. Co bychom měli dělat? Potřebujeme víc žalu? Proč rovnou neskočíme z městskejch hradeb, třeba hned?", zasyčel kousavě.

"Počkáme, užijeme si festival a budeme držet oči a uši otevřený", naznačil Jakob.

"To dokážu", snadno potvrdil trpaslík.

"Myslím otevřené a neopilé, Hergare".

"Hmmmmf".

25.

Karikk se rozhlédl po vesnici Selmigerholz. Obrana ležela zničená, obránci a občané byli zřetelní pod hejny klanových krysáků hodujících na ještě teplém mase. Jiní lidé byli nabodnuti na kůl, ukřižováni, pověšeni ze stromů na vlastních vnitřnostech, staženi z kůže či umačkáni k smrti dveřmi vlastních domů, ty byly zavaleny hromadou kamenů a šklebící se skaveni pak chlemtali pramínky krve vytékající dole. Vzduch zněl vytím lidí, nervydrásající hluk byl uklidňující melodí pro vojska věčného podzemí.

Zároveň přesycení běsnivci bodáním jílců a pěstmi povzbuzovali klanové krysáky k plenění vesnice. Méně než půl tuctu lidí uniklo hejnům skavenů a již prochli hluboko do lesů, pryč od chlupaté hordy.

Planoucí ohně zářily kolem vozů a hostince, koně byli stále uvázáni a nájemníci stále křičeli, když plameny olizovaly jejich kůži. Štiplavý pach pálícího se masa naplnil vzduch.

Během vedení útoku utržil několik modřin, ale nic vážného. Promáčkliny na jeho brnění budou vyklepány před útokem na Garssen. Jeho nová krvežíznivost v něm běsnila a potřebovala naplnit.

Zadumal se, jak dobrý je život, pak zhltl plnou tlamu syrových orgánů, cítil teple vlhké maso klouzal líně svým hrdlem. Setřel visící vaz na bradě a začal svolávat své vojáky a nařizovat každému návrat do podzemí.

26.