Zplozenec (část 10)
21.
Kráčejíce vážně, Jakob a Elldrigar sešli ze schodů a
vstoupili do vlídně teplé výčepní místnosti hostince, jehož útulná a přátelská
atmosféra se snažila proniknout skleslostí obklopující je.
"Dobrý večer, mí drazí", zaskřehotala Halrida radostně zpoza baru.
Ale ti dva byli v pochmurné náladě a neodpověděli na veselost liliputánské
ženy. Po té, co jejich zranění byla vyčištěna a obvázána je Dieter opustil a
vrátil se do chrámu. Přes den se chabě vyspali a nyní se cítili vyčerpaně a
netečně.
"Dvě večere, prosím, Halrido", požádal Jakob.
"Pojďte, mí drazí", zašvitořila hobití hostinská a zavolala na obsluhu
kuchyně, zatímco se dva unavení zákazníci schoulili do na volná místa.
Stoly byly téměř všechny obsazeny večerními stolovníky, neboť s blížícím se
karnevalem byl hostinec dosti plný nových hostů a turistů.
Halrida donesla dvě kouřící hromady jídla s pivem a vínem. Než odešla, podala
Jakobovi holý, voskem zapečetěný dopis.
"To doručil posel před hodinou".
"Jaký podnik?", zeptal se Jakob, vzal nůž na chleba a rozřízl okraj
kvalitní obálky.
"Jen uličník", usmála se a odklusala pilně zajišťovat, aby všechny
břicha na place byla plná, jakoby takové přejídání bylo jejím osobním úkolem.
Jakob vytáhl dopis a otevřel kvalitní, úhledně přeložený pergamen. Písmo bylo
elegantní a pečlivé. Kdokoliv to psal byl vzdělaný a rovněž plynulý pisatel
nebo si dal čas se zkomponováním textu. Dietrovo učení čtení a psaní bylo
přinejlepším základní, aktivní život skupiny poskytoval málo příležitostí k
delšímu studiu, a tak části dopisu byly mimo jeho pochopení.
"Co se tam píše?", zeptal se Elldrigar.
Jakob prostě podal dopis svému druhovi, než by připustil své selhání, ačkoliv
negramotná byla naprostá většina jeho lidu. Elldrigar se nedal ošálit a tiše
přečetl dopis pro Jakobovy uši.
"Vůdce vašich obtížných nepřátel vystoupí a udeří o půlnoci ve sklepě 19
Obchodní ulice ve Staré čtvrti. Bude očekávat špióna, který ho má kontaktovat a
předat mu velmi cenné informace. Skavení vůdce bude čekat celou hodinu, než
zmizí odkud přišel. Podepsán… M".
Byla to Jakobova představivost nebo se Elldrigarovy zuby zatli při vyslovení
jména krysáků?
"Myslíš, že je to pravda", dotázal se Elldrigar, obrátil dopis a
prozkoumával zadní stranu pro další údaje.
"Zaslouží si prošetřit, když nic jiného".
"Kdo je M? Proč nám tak pomáhá? Jak se to dozvěděl? A o nás?",
pokládal otázky elf.
"Ska…", začal Jakob, než se náhle odmlčel, kradmě se rozhlédl, a pak
pokračoval tlumeným hlasem. "Nepřítel o nás musí vědět od poslední noci.
Očekávám přeběhlíka v jejich řadách".
Dobrá, snadno seženeme Dietera, ale co Hergar? Možná to je hulvátský,
provokující zloděj, ale pokud dojde na boj, potřebujeme všechnu dosažitelnou
bojovou sílu k poražení skaveního vůdce, a ač se mi protiví to přiznat, opravdu
potřebujeme jeho přítomnost".
"Musíme si vynutit propuštění", prohlásil Jakob.
"Hlídka to zaručeně nepovolí".
"S dostatečným finančním povzbuzením to možná znovu posoudí", děl
Jakob, vzal zpět dopis a vložil ho zpět do obálky.
"Naneštěstí to je něco, co nemáme", podotkl Elldrigar, sebral obálku
a prohlížel si jí hledaje stopy.
"Mám nějaké prsteny, které mohu zastavit", zamumlal Jakob.
"Předpokládám, že bych mohl prodat ty malé rubíny, které jsem si schoval
pro naléhavé případy".
"Ty je stále máš? Myslel jsem, že jsi je ztratil v boji u
Dresschelru?".
"Pak je dobře, že jsem je 'přehlédl', ne?".
"Řekněme. Důležité je, že je máš, takže jdeme, máme málo času".
Rychle zhltli své porce, trochu se napili svých nápojů a po sebrání svých
zbraní zamířili do zastavárny, kde (po intenzivním a vzrušeném smlouvání)
získali za své cennosti plný váček zlata. Rychle se vydali k městské bráně
blízké incidentu, kde kouzelná moc zlata ovlivnila odhodlání Hergarových
věznitelů a donutila je propustit trpaslíka jen s varováním. Dozorce zjevně
věděl, že zatknuvší důstojník má sklon k rasismu a nechtěl si přidělávat další
starosti držením trpaslíka dokud se muž nevrátí z hlídky této noci.
Bití v žaláři zjevně pokračovalo, nejspíš díky trpaslíkově tvrdohlavosti a
urážlivému chování. Jeho oči byly nateklé a temné modřiny pokrývaly jeho tvář a
tělo. Několik zubů mezi nateklými rty chybělo a zaschlá krev pokrývala jeho
tvář a hruď. Když mu chtěli pomoci, poslal je pryč, takže doprovodili Hergara k
Hladovému hobitovi v tichosti, jeho krok byl toporný díky otřesu žaludku a
žeber.
Jakob začal připravovat jeho brnění, Elldrigar zbraně a Dieter poskytl
Hergarovi několik dávek magické regenerace. Otoky slehly, modřiny vybledly a
rány se stáhly do nepoškozené potetovené kůže. Téměř zcela vyléčen a schopen
zase normálně mluvit okamžitě žádal detaily, co se stalo v jeho nepřítomnosti.
"Získali jsme významné vodítko", odvětil Jakob.
"Musím meditovat, abych mohl použít svou magickou energii v případě
boje", přerušil ho Dieter, sedl si a zavřel oči, zatímco se nechal unášet
do tranzu. Jakob přikývl a pokračoval v informování Hergara.
"Někdo podepsaný 'M' praví, že skavení vůdce vyleze ve Staré čtvrti na
tajné setkání, dnes v noci".
"Kdy vyrazíme?", odpověděl chraplavě trpaslík dychtiv pomstít svou
porážku.
"Hned jak budeš schopen", pokrčil rameny Jakob.
"Jsem vždy připraven na boj, teď víc než kdy jindy. Kde je moje
kladivo?", vyštěkl, vyskočil a rozhlédl se kolem s náhlým znepokojením.
Jakob mu podal zbraň zpod postele. Trpaslík ji pevně sevřel, pohladil její
pevnou hlavici jemně jako milované koťátko, a pak si ji konejšivě poplácal.
"Pěsti. Pcha. Příště mu rozbiju hlavu jako… jako shnilý meloun",
vykřikl Hergar.
Elldrigar vzdychl a potřásl hlavou.
"Pojďte, bude lépe, když si pospíšíme, je už skoro jedenáct",
prohlásil Jakob, vytáhl svou síť a uložil do pochev oba své bastardy a krycí
dýku.
Skupina rychle odešla a procházela mezi stíny a ulicemi, dokud nebyla ve Staré
čtvrti. Okrsek sousedící s hobitím Malospornem byl domovem nejhorší
Middenheimské spodiny. Gangy zlodějů, hrdlořezů, narkomanů a opilců se plížily
kolem, zatímco prodavači zakázaných drog a prostitutky jim cestou neustále
dělali návrhy. Hergarovi bylo několikrát zabráněno, aby se rozzuřil, když mu
ženy nabízely schůzku za poloviční cenu vzhledem k jeho výšce.
Skupina zjevně připravená k boji odrazovala od útoku a díky tomu, že se hlídka
této oblasti vyhýbala, zde naštěstí nebyly činitelé, kteří by je pokárali za
jejich ozbrojení.
Dosáhli domu bez nehod a zjistili, že je malý a v špatném stavu, mnoho let
neobývaný. Zatažené špinavé závěsy zabraňovaly pohledu, a když Dieter zaklepal
na dveře a nedostal odpověď, zaujali postavení v blízké uličce, aby probrali
další směr.
"Co teď?", dotázal se Jakob.
"Dokáže někdo odemknout zámek?", zeptal se Elldrigar.
"Mohu použít trochu magie na otevření mechanismu", nabídl se Dieter,
zalovil ve svém váčku a skrytě vytáhl něco, co vypadalo jako malý stříbrný
klíč.
"Vyrazíme, jak budeš uvnitř", rozhodl Jakob.
Klerik přikývl a po nenápadné prohlídce ulice kvůli hlídce zamířil k domu. U
dveří se na chvíli zarazil a krátce se dotkl zámku, než prostě otevřel dveře a
vešel dovnitř.
"Klerik by mohl dělat zloděje", dumal Hergar.
"Proč nám o tomhle kouzle neřekl dřív?", nevrle zabručel Jakob a
vzpomněl si na všechny ty chvíle, kdy mohli využít kouzlo pro vlastní pohodlí a
bohatství.
"Nemůžeš očekávat od muže víry, že se uchýlí k takovému zlodějství jen
protože máš hluboko do kapsy. Magie, zejména od boha, je uzpůsobena k použití
jen, když je třeba nebo z dobrého důvodu", vysvětlil Elldrigar.
"Jak to víš?", zeptal se Hergar.
"Pokud si vzpomeneš, moje rasa je známá pro kouzelnickou zdatnost",
povýšeně odvětil elf.
"Jestli jsou tihle klerici tak silní a užiteční, proč je nevidíme na
bojištích, proč vidíme jen fakultní čaroděje?", přemýšlel Jakob.
"Řekl jsem, že vím všechno o lidské víře? Jen jsem poukázal na to, že magie
se nedá použít snadno. Pochybuji, že by někdo pronikl složitostí a paradoxy
lidí", prohlásil Elldrigar.
"Projednou s tebou souhlasím", připojil se Hergar s ponurým úsměvem,
pak se ti dva zasmáli a podívali na Jakoba.
"Jdeme", řekl Jakob, jelikož měl dost posměchu dvou nejstarších ras.
Po rychlém přechodu přes ulici vstoupili a zavřeli za sebou dveře.
Vnitřek smrděl zatuchlinou z nepoužívání. Vše bylo pokryto prachem a lemováno
hedvábným povlakem pavučin. Kdokoliv zajistil, že toto místo nebylo nikdy
prodáno, se nestaral v jakém stavu zůstane.
Elldrigar, Jakob a Dieter vytáhli své meče, jemný zvuk čepelí vytahovaných z
pochev zahnal zlověstné ticho.
"Kde je sklep?", zašeptal Dieter a šťouchl Jakoba do žeber.
"Jak to mám vědět?", odsekl Jakob a odstrčil klerika stranou, jak se
rozhlížel po scéně a znovu byl nucen chopit se role vůdce. "Elldrigare,
prohledej patro. Dietere, jdi s ním. Hergar a já se podíváme po cestě dolů. V
případě potíží volejte o pomoc a buďte opatrní, nevíme, kolik jich tu může
být".
Elf s jemnýma nohama a klerik vylezli nahoru po schodech s kobercem v hledání
obyvatel, zatímco Jakob a Hergar se rozdělili a prohlíželi přízemí.
Když Jakob narazil na schody do sklepa, chvíli poslouchal zvuky zevnitř, a pak
počkal na návrat svých druhů.
Elldrigar a Dieter sešli se schodů a přidali se k němu, Hergar se objevil
krátce po té. Jakob ukázal na dveře, a pak je nechal připravit se, zatímco
položil ruku na kliku a stoupl si nalevo. Elldrigar shodil s ramene luk,
založil šíp a zaujal postavení naproti dveřím. Hergar si stoupl napravo s
pozvednutým kladivem. Dieter s malou lahvičkou průzračné tekutiny v jedné ruce
a svítící lampou ve druhé stál vedle Elldrigara.
Jakob kývl a s trhnutím otevřel dveře, načež se sklonil, a odhalil řadu
jednoduchých schodů mířících dolů a doleva.
Elldrigar skočil kupředu na jejich vrchol, přikrčil se a zamířil do chodby.
Jeho oči pronikly šerem způsobem, kterým lidské nemohly, a když viděl, že
schody jsou pusté, kývl na ostatní, že je tu čisto.
Jakob se proplížil kolem s mečem napřaženým. Dieter donesl lampu a stoje za
elfem ji držel vysoko, aby umožnil teplému světlu naplnit svažující se chodbu.
Jakob dosáhl dna a rozhlédl se skrz otevřené dveře nalevo rozšiřující sklep pod
domem.
Po kývnutí na ostatní Dieter rychle následoval za Elldrigarem na podzemní úpatí
schodiště, kde osvětlil komnatu před nimi. Hergar hlasitě sešel a s připraveným
kladivem nedbale vstoupil.
Sklep byl zatuchlý a prázdný. Několik plesnivých truhel leželo u zdi, ale nic
jiného, a dozajista žádné vstupy, východy či zuřiví skavení válečníci.
"Kde u Grungniho kladiva jsou?", zavrčel Hergar a odkopl z cesty
krabici.
Jako v odpověď na trpaslíkovu otázku se část zdi otevřela a černota za ní
vychrlila srstnaté obrněné postavy držící zubaté meče a kované štíty.
V jejich čele šel matný vojevůdce obrněn v plátech, náhrdelník z lebek se mu za
běhu kymácel a obouruční čepel měl zdvihnutou nad hlavou.
Zubatý meč máchl dolů v širokém oblouku. Hergar zvedl kladivo k odražení útoku
a vylétly jiskry, když se dvě zbraně střetly.
"Ano, to je lepší", zajásal Hergar a jeho svaly se zvlnily, jak
bojoval se skavenovou silou.
Skaven stáhl svou zbraň zpět a vrhl ji proti Hergarovu břichu, rychlost stvůry
byla hrozivá v její mrštnosti a půvabu. V odpověď zabíječ změnil stisk a
kyvadlovým pohybem udeřil naplocho do vojevůdcovy čepele a odrazil ji s
cinknutím stranou.
Hergar nechal kladivo zhoupnout se svou rychlostí dokud nebylo znovu vertikálně
a rychlým vražením jej poslal na skavenovu obrněnou lebku.
Sebejistý se svou zručností se Kritish snažil parírovat a následně hleděl v
šoku, jak se jeho paže pohybuje mdle a není schopná mečem odrazit útok.
Neodražená pevná zbraň zasáhla skavena do čela, zazněl zvuk kovu o kov, když
byl vojevůdce ranou na chvíli omámen.
Zabíječ rychle následoval, nechal gravitaci uchopit těžkou hlavici, a pak ji
zvedl zpět na hlavu v divokém kruhu mířícím na vojevůdce.
Kritish odpověděl vyhnutím se, ale jeho dřívější rychlost a obratnost podivně
zmizela, až si Hergar myslel, že zasadil větší ránu vojevůdcově mozku, než
tušil. Tupá zbraň bzučela ve vzduchu a nabírala rychlost proti vojevůdcovu
rameni. Ozvalo se ostré prasknutí a kloub byl vyražen z jamky.
Elldrigar vypustil šíp, zatímco Dieter pronášel složitá čarodějná slova. Střela
se ponořila do boku běsnivce, pronikla matným segmentovaným brněním a uhnízdila
se mu ve střevech.
Jakob vyrazil kupředu, máchl mečem po hrudi zraněného běsnivce, aby jej rychle
dodělal a snížil počet nepřátel.
Mohutný skavení válečník rychle pokryl oblast svým kulatým štítem, jeho tělo se
sklonilo, jak o sobě bolest ze šípu dávala stále znatelněji vědět. Dřevěný štít
utržil hlubokou ránu, ale odmítl nechat proniknout čepel na maso za ním, skaven
po úderu udělal několik nejistých kroků.
Další běsnivec se objevil po Jakobově boku a udeřil na jeho srdce. Jakob
periferně zahlédl útok a kontroval svou dýkou, zachytil meč přizpůsobenou šíří
zahnutého jílce a odstrčil stranou.
Další dva skaveni vyrazili ke dveřím. První se setkal s Dieterovým kouzlem,
které proniklo jeho myslí a oloupilo ho o jeho rozumové schopnosti. Postava s
černou kožešinou se zhroutila a těžce dopadla k Elldrigarovým nohám, přičemž
sebou trhala a slintala.
Druhý přeskočil padlého druha a vyrazil na Elldrigara nenávistně mávaje mečem.
Ostří zajiskřilo na kameni, kde ještě před okamžikem stál elf, jenž elegantně
uhnul.
Skavení vojevůdce vrčel, hrbil se a plival, když vedl meč kolem na Hergarův
bok. Trpaslík zablokoval slabý a mdlý útok, využil násady k jeho odražení, než
zatočil zbraní a praštil hlavicí vojevůdce do zápěstí. Ostrý příval bolesti
způsobil, že zubatý meč vypadl Kritishovy z rukou a hlasitě zařinčel na
podlaze.
Hergar pozvedl kladivo oběma rukama ke smrtícímu úderu, nepřítel před ním
chřadl přemožen zraněními.
"Tady to je za Dammaz Kron", zařval Hergar vybírající si další malou
porci odplaty za jeden z největších zápisů ve Velké knize nenávisti".
Náhle se skaven narovnal, zraněnou rukou vytáhl z opasku sekáček a hbitě
přehodil zbraň do své zdravé ruky, než krutě sekl na vystavený potetovaný trup
trpaslíka.
Se zděšeným trhnutím se Hergar snažil uskočit zpět, ale jelikož nečekal útok,
nebyl na něj připraven. Ostří vysekl dlouhou a hlubokou ránu do jeho těla,
přičemž odseklo několik pramenů vousu. Hergar se počítal za šťastného, že útok
byl slabý jako všechny vojevůdcovy útoky, neboť lépe mířený by ho byl jistě
vykuchal.
Rozzuřen ztrátou vousů Hergar udeřil. Kladivo narazilo do skavenova čela,
prorazilo helmu a otřáslo jeho lebkou. Vojevůdce se zhroutil a slabě škrábal do
podlahy vydávaje sotva slyšitelné bědování a divoce šlehaje ocasem s krví
vytékající v z jeho prasklé hlavy.
Trpaslík vydal svůj zabíječský pokřik vítězství a nenaplněné přísahy smrti,
směs veselí a smutku zněla místností, než vyskočil a zarazil kladivo zcela do
ležící hlavy celou svou vahou a pádnou rychlostí. Zbraň rozdrtila chlupatou
lebku, která se rozlétla v záplavě krve, kusů mozku a úlomků kostí, jenž
ohodily zbytky mandlu vzadu.
Jakob se vrhl klamně nízko na jednoho z protivníků, a pak v poslední chvíli
zvedl zbraň. Čepel minula sklopení štít a zasekla se skavenovi do ramene,
zavrzala na klíční kosti a donutila tvora hlasitě pištět bolestí. Jakob náhle
skočil na levou stranu svého soka, uhnul tak druhém běsnivci po pravici, který
sekal vražedně na jeho orgány. Táhl zaklesnutý meč s sebou, čímž otevřel ještě
více způsobené zranění, roztrhla kůži a otočil s klíční kostí, kterou
slyšitelně zlomil.
Dezorientován silnými vlnami bolesti skaven nedokázal zabránit Jakobově dýce
zabodnout se mu do krku. Špička pronikla jeho krkavicí. Okamžitě pod vysokým
tlakem vystříkla rudá fontána, pokryla Jakobovo brnění teplými kapkami a
postříkala mu tvář tak, že ho donutila zavřít oči a otočit hlavu od rytmicky
pumpujícího proudu.
"Sakra", zaklel, potřásl hlavou a snažil se setřít krev. Ochraným
šilháním zahlédl dalšího běsnivce útočit na něj, hledaje výhodu v jeho
chvilkovém oslepení.
"Chytej", vyštěkl Jakob, popadl bublajícího skavena oběma rukama a
aniž by pustil zbraně, hodil umírající postavu na jejího druha, čímž získal
možnost setřít temnou vlažnou tekutinu kapající mu do očí.
Takový groteskní pohled na masakr ho nevyvedl z klidu, v životě viděl daleko
horší u přítel i nepřátel, jeho roky ve válce zocelily jeho srdce jako pohled
medůzy. Krom toho, pro svědomí je značně snažší zabíjet takové obludy než jiné
lidi.
Dieter vykročil vpřed a rozbil olejovou lampu o hlavu běsnivce, než ten mohl
zaútočit buď na něj nebo na Elldrigara. Sklo se rozlétlo a olej vytekl na
skavenovo tělo. Planoucí knot zapálil hořlavou tekutinu a postavu běsnivce
okamžitě zakryly zářící plameny.
Dieter a Elldrigar byli nuceni ustoupit kvůli žáru a zdvihli ruce, aby se před
ním bránili. Požár se rychle šířil a v okamžiku byl skaven v jednom plameni.
Štiplavý zápach hořící kožešiny pálil Elldrigara v nose, když zakládal další
šíp a střelil ho hořícímu skavenovi do břicha, takže ten okdlopýtal dozadu a
umožnil Dieterovi bezpečně proběhnout kolem do místnosti pomoci Jakobovi.
Skaven se zhroutil a odkutálel se spálenou kožešinou a ožehlou kůží, jeho křik
se rychle stal chraplavým, jak mu oheň sežehl hrdlo a plíce.
Cítě horko plamenů, když míjel horečně se svíjejícího běsnivce, Dieter slyšel
přednes z tajné chodby. Pohlédl do ní a náhle ze stínu vyšlehl temný záblesk.
Půda pod ním okamžitě praskla a rozdělila se. Z puklin se vyvalila hustá,
nezdravá zelená mlha. Sténající čarodějný vítr zachytil slabě světélkující mračno
a hnal ji na něj. Než mohl reagovat, páchnoucí opar byl na jeho těle.
Dieterovy plíce vzplály dusivým žárem a on padl na kolena drže se za hruď,
neschopen dýchat, jak bídná magie dychtivě pohlcovala jeho vnitřnosti. Žhnoucí
praskání rozpouštějícího se masa znělo z jeho hrudi, zatímco jeho paže se
kroutily v křeči. Kouřící, zelené bahno vytékalo z jeho úst v hustých kapkách a
rozežíralo jeho zuby a jazyk jako kyselina, jeho rty praskaly pod dotekem
syčících slin zeleného hnusu. Dieter se snažil zavolat Ulrika v naléhavé
prosbě, ale jeho plíce byly již rozervané a nevyšel žádný zvuk. Zhroutil se na
zem, jeho oči se vyvrátily a život mizel.
Hergar se otočil a viděl běsnivce snažícího se vyprostit z krvácející mrtvoly,
pak ji bojechtivě odstrčil stranou a připravil se zaútočit na krví oslepeného
Jakoba. Zabíječ se vrhl do vzduchu ke skavenovi a zamířil kladivem na jeho
hlavu, zachytil jej nepřipraveného, jelikož jeho pozornost byla obrácena na
zmasakrování Jakoba.
Běsnivcovo čelo se rozlétlo a síla, jíž byla lebka vržena dolů, mu zlomila krk.
Tvor padl na kolena a tiše pištěl. Hergar dopadl, s nadšením se otočil a udeřil
kladivem, čímž s hlasitým křupnutím rozdrtil lebku svého soka a ohodil blízkou
zeď krví a kusy masa.
Skavení válečník na Elldrigarově straně se začal hýbat, jak mizel účinek
Dieterova kouzla. Elf vykročil kupředu a vypálil mu šíp zezadu do hlavy. Skaven
sebou začal divoce házet s šípem zabodnutým hluboko v mozku a po několika
trhnutích ochabl.
Jakob si vytřel několik posledních kapek karmínové tekutiny z očí a zdálo se
mu, že zahlédl postavu u vstupu do chodby. Její nejasná silueta vypadala jako
skaven v rouchu, ale nemohl toho o moc víc rozeznat. Třepotání světla z
hořícího běsnivce dolehlo k jeho čenichu a Jakob viděl škodolibý smích, než
ustoupil.
Zaklel a dal se do pronásledování, ale byl nucen zastavit u vstupu díky
černočerné tmě uvnitř.
"Světlo", zařval.
Osvětlení poskytované skavením sežehlým masem odumíralo a místnost byla každým
dalším okamžikem temnější.
"Žádné nemáme", zavolal Elldrigar, rozhlížel se kolem a snažil se
najít nový vhodný zdroj. "Bohové, Jakobe, to je Dieter".
Když doběhli ke klerikovi, váhavě hledali stopy života, ale ty nebyly. Hrozný
zápach z těla jim zvedal žaludky a nutil zacpat si nos ke zmírnění ohavného
puchu.
"Prokletý krysácký odpad", zasyčel Jakob zlostně, zvedl se a odešel
od těla, přičemž z pachu lehce kašlal.
Zvuk padajícího kamene zněl z hlubin chodby, stálý bouřlivý hřmot kamene
padajícího na kámen.
"Sakra, sakra, sakra", vykřikl Jakob a rozzlobeně nakopl zeď, neboť
podle zvuku bylo jasné, že Dieterův vrah již unikl a zabránil pronásledování.
Znepokojivé, neustále chvění proběhlo sklepem.
"Co…", chtěl se zeptat Hergar, zatímco s čvachtnutím vytahoval
kladivo ze skavenovy hlavy.
Chvění se stalo silnější, zdi a strop začaly praskat a trhlinami se začal sypat
prach.
"Ven, rychle ven", zařval Jakob a běžel ke schodům s Elldrigarem v
patách.
"Ale těla", protestoval Hergar, podlaha se již začala prohýbat a
kroutit pod jeho okovanýma botama.
"Zapomeň na ně, běž o život", volal Jakob, zatímco bral schody po
čtyřech.
Trpaslík podrážděně plivl na vojevůdcovy bezhlavé zbytky a rozběhl se k
východu. Ušklíbl se, když se uvolnila cihla ze stropu a dopadla mu na rameno.
Dům nahoře se chvěl pod seizmickým tlakem a nižší patra začala praskat. Tři
zbylí obyvatelé běželi zoufale k předním dveřím, Elldrigar jich dosáhl první,
když předběhl brněním zatíženého Jakoba.
Smykem zastavil přede dveřmi, popadl kliku a zatáhl, ale východ zůstal pevný,
zaklíněný chvěním zkrouceným rámem.
"Co se děje?", zvolal blížící se Jakob vlnící se z jedné strany
chodby na druhou, jak vyrovnával pohyblivou podlahu.
"Jsou zaseklý", bázlivě odpověděl Elldrigar, zatnul zuby a zbytečně
trhnul s pevně zaklíněnými dveřmi, které začaly sténat, jak prohnuté zdivo
přidalo ještě více váhy na chycené dřevo.
"Z cesty", vykřikl Hergar běžící kupředu se zesilujícím hrdelním
vrčením.
Elldrigar uhnul stranou a Hergarova zvířecí melodie dosáhla svého vrcholu právě
když hlavou narazil do dveří. Po nárazu se trámy ve dveřích rozlétly ven,
vytrhly se z pantů a dopadly na ulici. Trpaslík se nemotorně skutálel na
špinavou dlažbu s množstvím třísek zabodnutých v lebce a krví stékající mu po tváři.
Elldrigar a Jakob společně vyběhly skrz proraženou díru a vratký vchod se za
nimi zhroutil. Poněkud omámený trpaslík se hrabal na nohy, tlusté kusy
dřevěných dveří odhodil stranou.
"Pojďte, měli bychom zmizet, než se objeví hlídka", prohlásil Elldrigar
a běžel k boční uličce.
Jakob pomohl Hergarovi na nohy a sprintem následovali elfa do vlnícího se
blidiště chudinské čtvrti dychtiví zvýšit vzdálenost mezi sebou a sutinami.
"Uvidíme se zpět v pokoji", křikl na Hergara a rozdělili se, každý si
zvolil jinou cestou.
Tupý, podivný křupavý zvuk laviny kamení se nesl ulicemi. Sklep se zhroutil a
stáhl přízemí domu s sebou ponechávaje z domu dutou, chatrnou schránku. Jakob
si uvědomil, že jakákoliv těla tam zůstala, nyní budou nepoznatelná. Skaveni
znovu unikli odhalení.
22.
Karikk sledoval temné stavby Holzbecku. Byla to bezvýznamná vesnice
položená pár mil jižně od Středních hor. Jako hlavní zastávka vozů předpokládal,
že bude dobře bráněná, takže provedl průzkum a přípravy.
Kolem deseti domů leželo kolem středu vesnice, které bylo obsazeno výhradně rozlehlým zájezdním hostincem dominujícím srubům a statkům, který byl pravděpodobně jediným důvodem, že vesnice vznikla. Několik oken stále svítilo, obyvatelé se ještě pozdě v noci snažili dodělat práci a povinnosti.
Hrubý plot obklopující celou osadu poskytoval mizernou ochranu před skavení skupinou nahromaděnou v temnotě mezi stromy. Jeho vojáci byli vedeni trojicí běsnivců klanu Skreek a díky tomu se během okamžiku dostali do pozic. Karikk uchopil halapartnu rovně a skrčen začal pelášit se třemi černými válečníky za sebou.
U plotu popadl dýku a začal řezat provazy držící klády na místě. Když byly všechny přeřezány, odtáhl je stranou, čímž vytvořil průlez.
To samé se současně dělo všuje kolem odvodu neviděno slepými lidskými hlídkami.
Když byla bezpečná díra připravena, dal rozkaz pohnout se dále za použití vysokého nadzvukového pískání, které bylo nezachytitelné lidskýma ušima, ale slyšel ho každý skaven v jeho vojsku.
Ozvala se salva slabých zahvízdnutí a pět lidských hlídačů u hostince padlo s kůží probodenou počtem šípů. Karikk viděl dalši skupinu pelášit od proraženého obvodu, načež vstal a rychle zamířil k nejbližšímu domu.
Jako jejich malí krysí příbuzní běsnivci byli mistři ve šplhání a během vteřin vylezly tři skupiny po strmé zdi hostince a otevřely mohutná vrata zevnitř, čímž zdolali jedinou problematickou překážku.
Karikk vyrazil k předním dveřím domu a ramenem je vyrazil. Zámek se utrhl a dveře se rozlétly, aby odhalily malou, chudě zařízenou obytnou místnost, jejíž teplo proniklo jeho kožešinou.
Karikk odvážně vpadl dovnitř a vykopl z pantů chatrné vnitřní dveře naproti němu. Člověk vyskočil ze své podivné postele, zatímco jeho žena vybuchla v jekot, když viděla skaveního válečníka zalitého matným světlem svíčky.
Člověk vytáhl z pod postele sekeru a skočil na Karikka, křičel svým domácím jazykem plným hlubokých hrdelních zabručení.
Karikk zachytil ostrý sek násadu na násadu s hlasitým prasknutím dřeva o dřevo. Máchl svou zbraní proti sekeře, práskl protiváhou do mužova kolena. Kloub slyšitelně praskl, a když muž vykřikl bolestí, Karikk mu dal tvrdou hlavičku.
Ostnatá helma rozervala kůži na jeho tváři, natrhla maso a srazila muže otřeseného a krvácejícího z rány na tváři.
"Vezměte ho ven", nařídil těm za ním, což mužstvo okamžitě splnilo, každý z nich si byl dobře vědom psychopatické pověsti jejich kapitána.
"Prohledejte zbytek domu, pak pokračujte", dodal ostře, zamířil kupředu a udeřil ječící ženu, čímž jí srazil z postele.
Žena padla netečně na podlahu a krev jí tekla z tváře. Karikk ji popadl za vlasy a odtáhl z místnosti po krvavé stopě jejího muže, jenž byl podobně vyveden z domu.
Zvuk poplachu, hrůzy a boje zněl studeným nočním vzduchem. Malý člověk vyběhl zpoza domu hledaje únik, jeho rysy vzrušené, jeho tělo třesoucí se.
Karikk si všiml několika vesničanů běžícím obvodem, což uspokojovalo Maulokkovy rozkazy a činilo z člověka před ním vhodný cíl.
Člověk se pokusil kličkovat, když viděl běsnivce pustit vlasy své oběti a hrozivě zdvihnout halapartnu, ale nemohl se rovnat v rychlosti původnímu skavenímu otroku.
Karikk máchl čepelí a trefil krk, čímž otevřel hluboké zranění a umožnil množství krve rytmicky cákat ze zející rány. Zlákán svůdným pohledem, vykročil kupředu, popadl oběť a přitiskl čelisti na nabízenou ránu. Nasál plná ústa teplé krve, bublající člověk po něm sáhl ochabující silou přemožen bolestí a děsem.
Proudu znatelně ubývalo, což jej připravilo o potravu, takže Karikk odtáhl mdlého člověka do domu, zdvihl ho vysoko do vzduchu a přirazil ho na zeď. Svými řezáky prokousl břicho a vstrčil svůj čenich dovnitř, kde hlodal na vnitřnostech a nechával slabou kůži a svaly proudit kolem svého obrněného čenichu. Když byl hotov s pozřením vnitřností, zjistil, že černý hlad stále neutišil, proto pokračoval v jídle. Prohrabal se vzhůru, žvýkal orgány, vytrhával je a polykal je, až bylo konečně lidské torzo zcela prázdné.
Karikk se zhluboka napil z hrudního koše, vydal spokojený vzdech a nechal tělo padnout na hromadu.
Po jídle si olízl svůj zkrvavený čenich a vydal se skrz vesnici posoudit postup útoku.
Jediný skutečný údpor přišel od domobrany a strážců vozů, ale zastiženi překvapeni a bez času na přípravu nebyli překážkou pro útočící běsnivce.
Přeživší byli rychle zadrženi a přivedeni před Karikka, který okamžitě stanovil jejich osud, zatímco skaveni plenili vesnici o jídlo a užitečné předměty.
"Stáhněte tyto dva, nabodněte je ve středu vesnice, přibijte tyhle tři na zdi hostince, tyhle tři spoutejte, polejte olejem a upalte zaživa, snězte ze zbylých co chcete, nechte co nechcete", náladově nařídil.
Skaveni to nepotřebovali říkat dvakrát a vrhli se vhodnou stravu s hladovým nadšením. Lidé krátce křičeli, když se skaveni čenichy začaly zahryzávat do jejich masa, rychle je trhaly v bláznivé krmící se zuřivosti ústící v úplném pohlcení nešťastných lidí. Těla byla během chvíle ohlodána na kost, pak byly kosti zlomeny silnými čelistmi a shltnuty též.
Když se svíjející se ježatá a chlupatá hromada rozešla, lidé zmizeli a zůstala jen krvavá skvrna, nějaké vlasy a kusy zkrvavených šatů.
Když byla osada zcela vypleněna a přeživší pobiti, Karikk je vedl zpět do chodeb, zapečetil tajný výstup a zamířil k další vesnici s plným a spokojeným břichem.